"Malý princ
Exupery Antoine de Saint
Antoine de Saint-Exupery (1900-1944), známý francouzský spisovatel, který často ve svých románech autobiograficky zachycoval zážitky ze života letců, jež naplňoval svými humanistickými a filosofickými úvahami, napsal také jednu knížku pro děti malé i velké – Malého prince.
Tato pohádka je vlastně jakýmsi rozhovorem autora s malým princem, se kterým se setkává na poušti poté, co byl nucen zde nouzově přistát. Již samotné první setkání je velmi neobvyklé, protože malý princ chce po letci, aby mu nakreslil beránka. Pomalu se sbližují a malý princ vypráví o své malinké planetě, kde žije.
Princ vypráví o planetě menší než domek, o niž se stará, vytrhává kořínky baobabů, aby příliš nevyrostly a malinkou planetu neroztrhaly. Jeho planeta je opravdu tak miniaturní, že pokud je člověku smutno, je možné na ní pozorovat západ slunce do omrzení, stačí jen posouvat židličku. Když opustil svou planetu, cestoval malý princ vesmírem a navštěvoval jiné planety, kde se setkával se zvláštními lidmi. Na jedné planetce potkal krále, který vládl všemu a vůbec se choval velmi pánovitě. Jinde se zase potkal s domýšlivcem. Ten pro změnu toužil jen po obdivu. To brzy přestalo malého prince bavit, přesunul se proto dále k planetě s pijanem. Tady se moc rozesmutnil, neboť zjistil, že pijan pije proto, aby zapomněl, že se stydí za své pití. Dospělí jsou pro prince opravdu zvláštní a nepochopitelní, třeba byznysmen z další planety. Seděl a neustále počítal hvězdy, které by mu měly patřit. Jediný, kdo malému princi nepřipadal tolik směšný, byl lampář, protože poctivě plnil svůj úkol – rozsvěcel a zhasínal lampu, nezabýval se tedy pouze sám sebou jako král, domýšlivec, pijan nebo byznysmen. A jak se princ dostal na Zemi? Poslal ho tam zeměpisec z další navštívené planety. Přistál právě uprostřed samotné pouště, překvapen tím, že zde nikdo není a že je země tak moc vyprahlá. Cítil se velmi osaměle, dokud se nepotkal s liškou, která se nechala ochočit a tím se pro něj stala jedinou liškou na světě.
Tak teď je tady a společně s autorem nalézají vodu ve staré studni a hovoří o lidech nenalézajících hledané. Lidé totiž nehledají srdcem a oči jsou v tomto směru slepé. Konečně se letci podaří opravit letadlo a nastává chvíle loučení, malý princ se také chce vrátit ke své planetě, jeho tělo je však příliš těžké, a proto se nechává uštknout od pouštního hada, aby se k hvězdě dostal.
“Dobrý den,” pozdravil malý princ.
“Dobrý den,” řekl obchodník.
Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.
“Proč to prodáváš?” zeptal se malý princ.
“Je to velká úspora času,” odpověděl obchodník. “znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.”
“A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?”
“Co kdo chce…”
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce…
Je pravda, že ne všechny pohádky jsou si podobné, stejně jako jejich princové. Tento od Antoina de Saint-Exuperyho je však opravdu zvláštní a jedinečný. Nezachraňuje princezny ani nebojuje s okřídlenými draky, ale svou podivuhodnou životní poutí objevuje tajemství čistého srdce, dobra a krásy. Činí to s milým a líbezným šarmem, který pohladí po duši nejen děti. Čtenářský zážitek je navíc umocněn okouzlujícími ilustrace."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ