"Země lidí
Exupery Antoine de Saint
Antoine de Saint-Exupery (1900-1944), letec, spisovatel, jeden z největších humanistů 20. století psal své romány skoro jako jednotlivé kapitoly “palubního deníku”- deníku letů nad zemí lidí: Letec, Kurýr na jih, Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Dopis rukojmímu a Malý princ. Všechny jeho romány jsou protkány filosofickými názory o člověku, lidech, životě, tak jak v ně Exupery věřil.
Země lidí je hlasem ze skutečné pouště se všemi autorovými zážitky z doby jeho pobytu na letecké lince, na Sahaře, a zároveň je hlasem všech, se kterými se Saint-Exupery setkal, hlasem Země člověka.
Kniha je rozdělena do osmi kapitol, u kterých už jen samotné názvy tvoří samostatný a ucelený řetězec, úzce spjatý s celou výstavbou díla.
V první kapitole s názvem Linka popisuje Exupery život a běh letecké dopravy zajišťující poštovní spojení na lince Toulouse–Dakar, kde kdysi nastoupil jako mladý pilot. Vzpomíná na starší piloty, kterých si vážil a kteří mu poskytovali cenné rady. Zároveň vzpomíná na svůj první let, na piloty, kteří se už ze svých cest nikdy nevrátili, na boj s třemi hlavními nepřáteli letce – horami, mořem a bouří. Do svých úvah vkládá útržky různých epizod z dobrodružného a zároveň běžného života na letecké lince.
Druhá kapitola – Kamarádi, je nahlédnutím mezi Exuperyho přátele. Takové přátele, co si nelze koupit …Starého kamaráda si jen tak nevytvoříš. Nic nevyváží poklad tolika vzpomínek, tolika společně prožitých zlých hodin, tolika rozmíšek, smíření, dojetí. Taková přátelství nelze znovu zbudovat. Zasadíš-li dub, marně čekáš, že se záhy ukryješ pod jeho korunou…
Nejprve Mermoz – razil si cestu napříč pohořím Kordiller, prozkoumával neohroženě nové cesty a vracel se, aby se opět vydal na cestu. Autor vkládá také příběh Guillaumeta, který se při jednom přeletu ztratil v Andách a jen s vědomím své zodpovědnosti ke všem, kteří jeho návrat zoufale očekávají si sáhl až na dno lidských sil, překonal sníh, mráz i svou slabost a vyvázl živý …Být člověkem, to znamená právě být odpovědným. To znamená pociťovat stud před bídou, která na nás zdánlivě nezávisí. To znamená být hrdý na vítězství, kterého dobyli kamarádi. To znamená cítit, když kladeš svůj kámen, že přispíváš k výstavbě světa…
Kapitola Letadlo je nejkratší kapitolou knihy, krátkou a úvahovou. Na ni plynule navazuje kapitola Letadlo a planeta o přeletech Sahary a země vůbec. Díky letadlu se člověk může dostat během jednoho dne do zcela odlišných krajů setkat se s různými lidmi, ale všude je na zemi, na zemi lidí. A tato země ho poutá svou tíží, která Exuperymu připadá všemocná jako láska. Uvědomuje si to právě při jednom svém nouzovém přistání na Sahaře, kdy má dostatek prostoru přemýšlet o svém postavení. Je pouští očarován.
Plynule v logické souvislosti přichází kapitola pátá, Oáza, pojednávající o tom, že tajemství můžeme nalézti všude. Překvapivě zde není zobrazena pouštní oáza, jak by se dalo čekat, ale malý domek lidí v Argentině, kteří pilotovi po nouzovém přistání na poli nabídli přístřeší, jež se pro něj onou oázou stává.
Kapitola V poušti zobrazuje Saharu, Maury, Tuaregy a nekonečné duny písku, jejichž chuť autor okusil v malé vojenské stanici v Mauretánii a v pevnosti Port-Etienne. Zde přicházel do styku s pouštním životem, koránem a nedostatkem vody, která je v těchto krajích cennější než zlato. Sám Exupery to zakusil v příhodě, které je věnována předposlední kapitola Uprostřed pouště. Se svým mechanikem Prévotem ztroskotají kvůli špatnému počasí kdesi na Sahaře. Zcela bez vody, s jedním pomerančem se vydávají na nekonečný pochod rozžhaveným pískem. Slunce pálí, myšlenky přeskakují, falešné vidiny dokonale matou. Až náhle, již na pokraji vyčerpání, zahlédnou beduína. Z posledních sil o sobě dají vědět a odměnou je jim voda – život sám. Jsou zachráněni.
Kapitola poslední, Lidé, je o lidech, které Exupery znal, poznal, potkal. O lidech slavných i obyčejných, o smyslu života i smrti. O Zemi lidí.
…Jen duch, když prodchne hlínu, může stvořit člověka…
Země lidí je voláním po odpovědnosti člověka k sobě, k blízkým, k životu. Zároveň vydává poselství o zemi jako příteli, který nám poskytuje nejvíce - neboť klade člověku překážky, jejichž překonáním může lépe poznat sám sebe."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ