"Myšlenka na vybudování Národního divadla vznikla už někdy na podzim roku 1844 na poradách vlastenců v Praze. 29. ledna 1845 předložil František Palacký stavovskému výboru českého sněmu žádost o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. V roce 1850 se utvořil „Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze“, který teprve až v roce 1851 vydal první veřejné prohlášení k zahájení sbírek. Rok na to se zakoupil 28 akrový pozemek, který nebyl zrovna nejideálnější pro realizaci projektu.

Činnost sboru na přípravách stavby se v období Bachova absolutismu pozastavila a podpořila spíše koncepci malé prozatímní budovy, která byla postavena roku 1862 architektem Ignácem Ullmannem. Toto Prozatímní divadlo bylo postaveno na jižní části divadelního pozemku a pak se stalo součástí definitivní stavby Národního divadla.

V období realizace tohoto minimální programu, podporovaným F. L. Riegrem a zemským výborem, však nastala velká ofenzíva mladých zastánců původní koncepce budovy (Sladkovský, Tyrš, Neruda, Hálek), kteří se v roce 1865 dostali do čela Sboru. V konkurzu roku na vypracování návrhu Národního divadla zvítězil třiatřicetiletý profesor pozemního stavitelství, architekt Josef Zítek. Roku 1867 mohly začít práce na staveništi. 16. května 1868 došlo k slavnostnímu položení základních kamenů, v listopadu byly dokončeny základy a v roce 1877 bylo divadlo pod střechou, zároveň od roku 1873 probíhaly soutěže na výzdobu budovy.

Poprvé bylo Národní divadlo otevřeno 11. června 1881 na počest korunního prince Rudolfa. Poté se v něm odehrálo ještě 11 představení, pak bylo zavřeno pro dokončení práce na něm, během kterých, 12. srpna 1881, vypukl požár, který zničil měděnou kopuli, jeviště a hlediště divadla. To bylo pochopeno jako celonárodní katastrofa, proto se během 47 dní vybralo na obnovu milion zlatých.

Architekt Josef Zítek byl z rekonstrukčních prací odvolán, za něj nastoupil jeho žák Josef Schulz. Budovu ještě rozšířil o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou Prozatímního divadla. Pozměnil i dispozice hlediště pro lepší viditelnost, zároveň ale bral ohled na Zítkův styl. Podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do jednoho absolutního komplexu.

Národní divadlo bylo znovu otevřeno 18. listopadu 1883 představením Smetanovy Libuše, která byla pro tuto příležitost zkomponována. V roce 1977 bylo více než na šest let divadlo představením Jiráskovy Lucerny znovu uzavřeno. Začala rekonstrukce, pod vedením ing. arch. Zdeňka Vávry, která byla spojena s dostavbou okolí divadla a byla dokončena k závaznému termínu, kterým bylo datum 18. listopadu 1983, čili 100. výročí od otevření. Budova byla, tak jako před sto lety, otevřena představením Smetanovy Libuše."