"Pracující den
Hora Josef
„Je mi odporná hazardní hra, při níž se licitují jména Hora, Nezval a Halas a jednou ten, podruhé onen se označuje za největšího básníka první poloviny století: nechme to budoucnosti. Ta nedá na náhodu, ta už to ví. Jedno je však jisté už dnes: Josef Hora je jeden z největších, jaké jsme od dob Máchových měli.“ Takto Josefa Horu charakterizoval František Hrubín.
I v současné době je poezie Josefa Hory poměrně oblíbená, ačkoliv sbírka Pracující den asi dnešnímu čtenáři příliš blízká nebude. Až příliš je totiž zatížena sociálním tématem a komunistickou ideologií.
Pracující den, který vyšel v roce 1920, je vůbec první českou sbírkou proletářské poezie. Nikdy nebyl umělecky překonán dalšími Horovými proletářskými sbírkami - Srdcem a vřavou světa z roku 1922 ani Bouřlivým jarem, které vyšlo o rok později.
Pracující den můžeme zařadit do kontextu sbírek jako Těžká hodina Jiřího Wolkera nebo Hudba na náměstí Jindřicha Hořejšího. Spolu s těmito básníky vytvořil Josef Hora typickou podobu české proletářské poezie, kterou hájil sám v programových diskusích kulturní levice, v nichž se hojně angažoval.
Hora nepíše poezii hesel a výzev jako S. K. Neumann, není ani chlapecky upřímný jako Jiří Wolker. Jeho vztah k dělnictvu je motivován především eticky. Má úctu k dělníkově práci a trpí jeho hmotným ponižováním.
Ve sbírce Pracující den převažuje typ nové poezie - básně poukazují k realitě prudce bouřícího politického a sociálního dění. Ukazují nám společnost plnou třídních rozporů, vykořisťování, hamižnosti a bídy. Horova sociální poezie se výrazně opírá o komunistickou ideologii, ruskou revoluci, postavu proletáře jako nositele dějinného pokroku.
Ve své většině se sbírka skládá z drobných lyrických pohledů na všední život dělníka.
Reflexe lyrického subjektu jsou myšlenkově nevšední, citově prožité, s potřebným moralizačním tónem a didaktickým závěrem. Ten má ale spíše než strohé poučení působit jako přátelské intimní oslovení. Nejedná se v žádném případě o nějaké řečnické výzvy k davu.
Hora soustředěně sleduje především etické kvality proletariátu, nové možnosti lidství spatřuje v dělnickém hrdinovi.
Jako hlavní klad svých hrdinů představuje Josef Hora vzájemnou spolupráci a otevřenost. Vrcholnou hodnotou je pro Horu lidská práce. Zvláštní pozornost je ale věnována i chvílím mimo práci, kontaktu se ženou, s přírodou...
Formální stránka sbírky je silně podřízena potřebám sdělnosti a srozumitelnosti. Sbírka je psána volným veršem, který Josef Hora převzal z civilizační poezie Stanislava Kostky Neumanna. Tento verš básníkovi umožňuje docílit důvěrnosti a zároveň výmluvnosti. Nalezneme i určitou spřízněnost i s předchozí generací básníků, zejména s impresionisticky laděnou poezií Antonína Sovy. Tento vliv se u Josefa Hory projevuje především hromaděním sociálně příznačných detailů.
Aby ztlumil patos apostrof a výčtů, určeným davovým posluchačům, Hora výrazněji rozčlenil a odstupňoval větné celky. Zároveň také vyčlenil krátké rytmické jednotky, což se stalo předpokladem k tomu, aby mohly být zdůrazněny nejvýznamnější myšlenky básní."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ