"Lásky boj
Jablonský Boleslav
Vůdce Jarboj sedí v kruhu svých odvážných bojovníků, bojovníků za čest, víru a vlast, a společně se oddávají hodům. Před hodovnou se náhle objeví nepřátelský voják, přestrojený za pěvce s harfou. Jarboj nic netuší a pozve pěvce dovnitř. Pěvec je vyslancem kněžstva bohů, má v úmyslu zjevit zneuctění hvězdy mezi národem.
Pěvec začne zpívat píseň o rozkvétající růži. Zpívá o kvítku, které bylo zasvěceno bohům. Pak ale přišel rytíř, nepřítel bohů, upřel na kvítko své drzé oko, dotkl se růže a ta zvadla. Píseň je zřejmým podobenstvím.
Když pěvec dozpíval svou píseň, vstal Jarboj a vyzval rytíře, aby se vydali na pomstu. Tu jeden z nich, Milivoj, nečekaně vstane a přizná se, že on byl ten, jehož vinou růže zhynula. Poznal se totiž v pěvcově písni a hnulo se v něm svědomí. Kdysi se totiž zapletl s kněžkou Miladou, která poté otěhotněla. Všichni strnou v úžasu, Jarboj nechá Milivojovi odebrat meč a vydá ho vyslancům pohanských kněží.
Následuje mezihra, ve které smutná, opuštěná a zklamaná Milada naříká na svůj krutý osud. Byla kněžkou bohů, ale jediné políbení, které dopřála svému miláčkovi, zavedlo její srdce na scestí.
Milivoj je souzen tribunálem knězů. Ti se ho ptají, jestli Miladu miluje. Milivoj odpoví, že ano, a prosí, aby Miladu netrestali za jeho vlastní vinu. Kněz žádá nakonec Milivoje, aby se klaněl bohům a vydal jim hlavu jejich soka. Milivoj ale nechce zapřít svou víru ani zradit svou vlast. Kněz proto poručí drábům, aby Milivoje přivázali k sloupům a mučili ho žhavými pochodněmi. Milivoj mučení vydrží a je nakonec odveden do vězení.
Milada i s dítětem skončí na hranici. Milivoj je za levou ruku přikován ke sloupu a v pravici má meč. Soudce ho vyzve, aby se rozhodl, jestli obětuje milenku nebo vůdce. Milada z hranice volá o pomoc. Milivoj si usekne levou ruku, rozběhne se k hranici, cestou ještě usekne hlavu soudci a nakonec skočí do plamenů. Pohané se podiví a zanedlouho se všichni přidají ke křesťanství."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ