"Ubu králem
Jarry Alfred
Alfred Jarry bývá nejčastěji avizován jako básník, dramatik, spisovatel, cyklista, patafyzik, ale též jako génius i blázen a zejména provokatér originálního ducha. Scénická groteska předjímající postupy absurdního divadla Ubu králem obsazuje ústřední postavení v takzvaném Ubuovském cyklu, kam patří ještě volná pokračování Ubu na homoli, Ubu spoutaný a Ubu paroháč. Premiéra Ubu králem v Theatre de Leuvre 10. prosince 1896 vyvolala skandál. „Pak se rozhrnula opona a objevilo se jeviště, na jehož výzdobě pracovali mimo jiné Bonnard, Vuillard a Lautrec, a otec Ubu pronesl své pověstné první slovo. (hovnajs) Vypukl strašlivý povyk, pohoršená honorace syčela, křičela, dupala, Jarryho příznivci jim nadávali, osvětlovač střídavě rozsvěcoval a zhášel světla v sále. To trvalo čtvrt hodiny. Otec Ubu zatím na scéně improvizoval divoký tanec. Pak hra konečně pokračovala, ale při každé z průpovídek otce Ubu propukala vřava nanovo. Uražení odcházeli. Normální se chechtali. Příznivci plesali.“
Prehistorie Krále Ubu sahá do doby autorových středoškolských studií, kdy se postava Ubu zrodila v hlavách studentů gymnázia a původně byla karikaturou profesora fyziky. V tomto období vznikla řada kolektivních studentských prací s hlavním hrdinou Ébém (zkomolený Hébert), kdy jeden z nich, text Poláci Jarry rok před maturitou přepsal do dramatické podoby a uvedl jej ve formě loutkového divadla a o osm let později takřka beze změn již se zformovaným antihrdinou Ubu ve zmíněné slavné premiéře. Představení Ubu králem předcházelo autorovo úvodní slovo, v němž nastínil svou koncepci ubuovské loutkohry. Tento inscenační princip požadoval po hercích odosobnění, měli si osvojit jednoduchost volně se pohybujících loutek.
Dějová linka Ubu králem vychází ze schémat historických tragédií, především Shakespearových. Ne náhodou bývá přirovnáván děj krále Ubu k Shakespearovu Macbethovi. Také zde jde o vzestup a pád manželské dvojice. Ústřední postava hry, „otec“ Ubu je tlačen svou ambiciózní ženou „matkou“ Ubu k lepšímu postavení. Sám je dragounským kapitánem se slavnou minulostí. Na nátlak matky Ubu se však skutečně rozhodne zabít polského krále Václava, ačkoliv mu doposud věrně sloužil. Zmocnit se trůnu chce ve spolčení s kapitánem Obrubou. Spiknutí má za následek surové zmasakrování královské rodiny během vojenské přehlídky. Život si zachránil jenom potomek rodu, Václavův syn Hromoslav, který stihne uprchnout a skrýt se do lesní sluje. Zjeví se mu tam duchové jeho mrtvé rodiny a vyzvou ho k pomstě a triumfálnímu návratu. V říši mezitím vládne král Ubu a nastolí teror. Vyvraždí všechny potenciální protivníky, a to i všechny, kteří si jen dovolili s něčím mírně nesouhlasit. Ze scény proto rychle mizí šlechtici, finančníci i úředníci. Začíná neomezeně vládnout a stává se opravdickým diktátorem. Králi Ubu se chce postavit ruský car, neboť uzurpátor plánuje i výboje za hranice Polska. Do služeb cara zběhl Ubuův dávný komplic Obruba, který však za své služby nikdy nedostal odměnu a připadá si nedoceněný.. Rusko vyhlašuje Ubuovi válku. Král odtáhne do boje a správou království pověří živočišnou matku Ubu. Mezitím se však provede Hromoslavova akce, který se postavil do čela hnutí nespokojených Poláků a vyžene matku Ubu. Ta se vydá na cestu za manželem. I on utrpěl porážku a s nepořízenou se vrací do Polska. Oběma se podaří prchnout před Hromoslavovým hněvem a odjíždějí někam do ciziny.
Dramatický tvar Ubu králem staví na naprostém vyloučení psychologických motivací postav, vnitřní život hrdinů je nahrazen jednoduchými gesty, opravdickou loutkovostí. Dochází k jasnému parodování rytířských hrdinských her, vyhrocené situace jsou komentovány vulgárními výrazy a nechutnými scénami a výroky. Nejoblíbenější formulky krále Ubu jsou „hovnajs“ a „při mém zeleném ptáku“. Král Ubu samotný představuje prototyp hulváta, je to zlověstná karikatura monstrózního nenasytného měšťáka, který je zbabělý, amorální, zkažený, a chamtivý. Navíc krade, lže, říhá, prdí a smrdí. Touží po bohatství a moci a neváhá proto vraždit. Nezná míru v žádném jednání.
V kontextu českého divadla má mimořádný význam slavná inscenace Krále Ubu, kterou v Divadle na Zábradlí udělal v roce 1964 Jan Grosssman. Vyhrotil antitotalitářské ladění hry, v inscenaci posílil moralistickou rovinu a zkarikoval tehdejší stav společnosti. Hlavní roli hrál Jan Libíček.
Ubu králem Alfreda Jarryho výrazně ovlivnil celé moderní divadlo a literaturu dvacátého století, čerpal z něho dadaismus, surrealismus a absurdní divadlo."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ