"Proti všem
Jirásek Alois
Historická epopej Proti všem vyniká maximální maximální dějovosti a rozvinutou kronikářskou stavbou. V první části prózy nazvané Skonání věku vystupuje do popředí element krajiny, část druhá, Kruciata, je zase převážně dějová. Závěrečná část Boží zástup, počtem kapitol i rozsahem nejkratší, představuje dramatické zakončení celého díla.
Hlavní dějiště epopeje autor tentokráte situoval do jižních Čech, na Tábor. Přední skupinku fiktivních hrdinů zvolil z venkovského zemanstva, z lidí, kteří odešli na Tábor a do Žižkových polních vojsk z pohnutek nikoli sociálních, ale ideových. Konkrétně jsou to zemani z Hvozdna, Ctibor z Hvozdna, adoptivní otec mladého Ondřeje a dcery Zdeny.
Jednotlivé akce odpůrců kalicha autor často předvádí s využitím postupů dobrodružného románu. Dějová linie románu se otevírá únikem louňovického probošta a novicky Marty před zástupy kališníků. Následují zákroky probošta Petra proti kališníkům, jeho nebezpečné putování do tábora císaře Zikmunda na Kutné Hoře, jednání s Oldřichem z Rožemberka, společné válečné akce proti husitům, porážka v nich a nakonec proboštova smrt. Oproti tomu zdomácnění novicky Marty na Táboře a perspektiva jejího sňatku s Ondřejem předvádí, že Žižkovy vítězné vojenské operace měly dalekosáhlé důsledky i pro soukromé osudy lidí.
Hlavní téma Proti všem – obrana kalicha a země před Zikmundem a obrana proti sektářskému radikalismu uvnitř samotného Tábora – je sledováno z perspektivy rodiny z Hvozdna. Tři obyvatelé tiché zemanské tvrze jsou vtaženi do velkého hnutí a autor je rozestavuje tak, aby jejich prostřednictvím bylo možné obhlédnout celé dění. Nejmladší z trojice, panic Ondřej, se uplatňuje jako čestný bojovník v polních tažení Žižkova vojska a jako očitý svědek vítězných bitev. Při jednom svém zranění se seznamuje s novickou Martou a vzájemná náklonnost přerůstá v lásku. Přestože se Ondřej, veden povinnostmi Žižkova bojovníka, od své milé neustále vzdaluje, ve třetí části románu nalézá chvíli, aby se s Martou srozuměl a nakonec se k ní vrátí.
Ctibor z Hvozdna, druhá mužská postava románu, se „očistil“ teprve Husovými kázáními, do té doby byl tvrdý, své ženě a jediné dceři nerozuměl a pranic nedbal na to, co si myslí o jeho rozhodnutích. Ctibor vystupuje jako kritik a soudce všech táborských krajností - např. pálení kostelů, ničení obrazů, náboženský fanatismus a konečně i volná láska adamitské sekty. Skutečnost, že se k sektě přidala Ctiradova dcera, jeho odmítavou reakci spíše zesiluje, než aby ji problematizovala.
Jedinou postavou, z jejíž perspektivy poznáváme nejradikálnější táborskou větev, je Zdena z Hvozdna, která svou mravní a citovou opravdovostí i tragickou smrtí představuje to, co jako odkaz husitství může přijímat i člověk nové doby: touhu po družném lidství, nesobecké spolupráci. Tragický skon, který paní Zdenu s Bydlinským (jeden z táborských mladých kněží) zaskočí ve chvíli, kdy se (pozdě) rozhodli sektu adamitů opustit, aby ochránili sebe a svoji lásku před zfanatizovaným davem, ukazuje na tuto sektu velmi kriticky, odsuzuje jejich ideologii a morálku. Ve světle Zdenina údělu dostává doba vítězných husitských bitev tragickou perspektivu nenaplněných ideálů."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ