"Satori v Paříži
Kerouac Jack
Novela Satori v Paříži vznikla pod vlivem Kerouakovy návštěvy Francie. V době tohoto pobytu bylo Kerouacovi již 43 let a potýkal se se začínajícím alkoholismem.
Hlavním důvodem cesty byla autorova dávná touha dozvědět se více o svých předcích, kteří Francii opustili v osmnáctém století. Kerouac se domníval, že byli šlechtického původu a chtěl si tuto domněnku ověřit ve francouzských knihovnách a místních kronikách.
Slovo Satori v názvu knihy má svůj původ v japonštině a znamená „náhlé osvícení“, „probuzení“. Kerouac je ovšem nespojuje s náboženstvím, představuje pro něj spíše určitý druh životní zkušenosti, poznání. Novela není ani tak o cestopisem, jako spíše o zpovědí, intimním duchovním deníkem.
Kerouacova cesta začíná příletem do Paříže. Ubytuje se v hotelu a vydává se na procházky po Paříži. Své putování často prokládá alkoholem a konverzací s prostitutkami, barmany, žebráky a vůbec s každým, kdo je mu ochoten naslouchat (Kerouac, původem Frankokanaďan, mluvil do šesti let pouze francouzsky).
Stráví noc s prostitutkou a posléze se vydává pátrat do knihoven. Po problémech s orientací v uličkách Paříže, kterou mu navíc neustále ztěžuje mírná opilost, se konečně dostane do knihovny. Najde sice knihy, které chtěl, ale o svém původu se nic nedozví. Rozhodne se proto, že se vydá do Bretaňe, odkud jeho předkové pocházeli. Zmešká však letadlo do Brestu a musí jet vlakem. V Brestu bydlí opět v hotelu a dlouho čeká na svůj kufr, který zůstal v letadle.
Mezitím se potuluje po barech, restauracích a levných hotelech. Jednou narazí na člověka jménem Lebris (Kerouacovo franc. jméno), se kterým debatuje o literatuře a umění vůbec. U Lebrise se opije a po příjemném rozhovoru odchází v dobré náladě, i když se o svém původu opět nic podstatného nedozvěděl. Vrací se do Paříže a poté zpět do New Yorku.
Satori v Paříži je zajímavým dokumentem o sklonku Kerouakova života, spolu s Big Surem podává věrný obraz posledních autorových let (těsně před jeho předčasnou smrtí). Narozdíl od Kerouacových ranných próz je tón této knihy spíše tragický, pesimistický a beznadějný. Dominuje zde pocit vykořeněnosti a ztráty smyslu života, který se Kerouac snaží otupit jak alkoholem, tak i bezvýznamným pátráním po předcích, přitom si však stále bolestněji uvědomuje marnost a bezvýchodnost svého počínání."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ