"Třetí rota - Chvíle nejsmutnější
Kopta Josef
Jeřábek se ocitl v kyjevské nemocnici. Rána na plicích se mu brzy zahojila, ale průstřel ve stehně neustále hnisal - ruští lékaři mu oznámili, že mu budou muset amputovat nohu. Jeřábek věděl, že ruští vojenští lékaři nejsou příliš schopní, a proto se rozhodl, že uteče do nedaleké české nemocnice. Přes ukrutnou bolest v noze se vydal na cestu, ale na ulici ho přepadly mdloby a omdlel. Ujala se ho kolemjdoucí nevěstka: najala mu vozík a odvezla ho do kýžené nemocnice. V české nemocnici se mu věnovali velice pečlivě a rána se bez amputace zahojila. Ocitl se mezi svými; na pokoji s ním ležel např. František Langer, český básník.
Ruská armáda se v té době počínala rozkládat. Vedle Jeřábka ležel ruský důstojník, kterého vlastní vojáci zmlátili do bezvědomí. Byl to jen jeden případ z mnohých: ruská armáda pozbyla disciplíny. Několik zbabělců, mezi nimi i praporčík Benda, rozšiřovalo sice zprávy o zkáze české brigády, ale to byl jen výmysl. Českému vojsku se dařilo dobře, i když muselo ustupovat a chránit spolu s kozáky týl ruských armád, bezhlavě se valících domů.
Třetí rota tedy ustupovala; již pět dní šli, pět nocí nespali. Ruská armáda prchala a řada jejích vojáků nazývala Čechy kontrarevolucionáři. To už nemohli Češi snést a pustili se řemeny do zemláků, s nimiž nedávno svorně útočili na společného nepřítel. Růdl prohnal zbabělce důkladně. Rotnému Sukovi došly zprávy, že se Němci pokoušejí o obchvat. Už jsou prý značný kus před nimi. Rota se připravovala na boj a sbírala další bojovníky. Mezi nimi byl i Souček, který přinesl čerstvé zprávy z domova. Vypravoval, jak je doma, že lid si, trpící válkou, nadšeně o legionářích vypravuje a čeká od nich spásu. Nebezpečí obchvatu a odříznutí od ostatního vojska se jevilo stále větší. Suk se rozhodl, že rotu provede kolem německých stráží lstí. Vycpálek, slaboučký, koktavý hoch, který býval rotě jen pro smích, nechtěl rozvědku nechat v nebezpečí a vydal se za ní. Setkal se s Bidlem, vyslaným k Sukovi od velitele rozvědky Růdla, a šel s ním za rozvědkou. Bidla byl těžce zraněn do hlavy. Vycpálek se ho snažil zachránit, táhl ho do bezpečí, až ho jeho slabé síly opustily a chrlení krve ukončilo jeho život. Bidlu rota našla a zachránila. Jeřábek byl už zase zdráv a radoval se ze života více než kdy před tím, ačkoliv poměry v Kyjevě nebyly utěšené. Jednou ho málem zmlátili ruští vojáci, kteří uviděli na jeho uniformě důstojnické odznaky, které (v době rovnosti) neměl nikdo nosit.
Jeřábek předsedal schůzi, na níž se podle návrhu Haška, starého anarchisty, delegáti dobrovolně usnesli, že pro případ, že Rakousko nebude po válce rozděleno, budou i v míru pokračovat teroristickými metodami v boji proti němu. Situace se totiž po odpadnutí Ruska ukazovala pro monarchii příznivou. Na konec schůze se, jako Masarykův zástupce, dostavil profesor Maxa, přinášející zprávu, že české vojsko má být dopraveno do Francie jako autonomní část francouzské armády. 35 tisíc dobrovolníků znamená pro spojence vydatnou pomoc.
Pokračování ve IV. knize - Na život a na smrt"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ