"Třetí rota - Na život a na smrt
Kopta Josef
Rota bydlela v nákladních vagónech s kamínky uprostřed. Vojáci přilnuli ke svým obydlím jako k novým domovům, oblíbili si je, zdobili je na povrchu nápisy a obrazy, zařizovali je uvnitř. Jedna těpluška, jak se těmto vagónům říkalo, vlastně skladiště intendantury, se stala na celý jeden týden vězením pro Růdla. V městě, kde se s vlakovou soupravou zastavili, zkoušel jeden český "bolšán" získat Růdla pro svou stranu a urazil při tom Masaryka. V tom okamžiku Růdl zapomněl, že vedením byla nařízena československému vojsku ve styku se sověty nejpřísnější neutralita, i kdyby snad byli dobrovolníci provokováni, a krajana bolševika zmlátil. Ten se neodvážil na místě nějaké odvety, zato ale pobouřil místní sovět. Ten vyslal k Sukovi, veliteli roty, deputaci s žádostí o satisfakci. Suk musel Růdla potrestat vězením, aby mu bolševici nebránili v odjezdu. Růdl je snášel velmi těžce - nemohl ve svém prostém mozku pochopit, proč ho Suk tak ponížil, když on mu byl vždy oddán jako věrný pes; ve svém vězení zuřil, pěstmi bušil do stěny vagónu.
Randa se díval na bolševiky zcela jinak, než převážná většina dobrovolníků. On s vývojem ruské revoluce sympatizoval a separátní akce jednoho národa, který sobecky bojuje za svoji svobodu, téměř odsuzoval. Lenin a Masaryk! S kým jít? Tato otázka už dlouho Řandu zaměstnávala; usilovně přemýšlel a trápil se tak, že sešel i tělesně. Konečně se rozhodl, že půjde k bolševikům. Jedné noci nepozorovaně opustil své kamarády v těplušce a odplížil se z nádraží do města, aby se přihlásil do řad bojovníků za blaho všech utlačovaných na celém světě. Na cestě potkal Bendu, který se mu přiznal, že k bolševikům ho nevede idea, nýbrž touha po mstivém vraždění.
Mezitím byl do Čeljabinsku svolán sjezd delegátů vojska. Třetí rota vyslala jako delegáta Vávru. Jeřábek (a s ním většina roty) toužil po tom, aby se směl vrhnout na bolševiky, svrhnout jejich násilnou vládu, dopomoci pravé demokracii v Rusku k moci a s její pomocí pak opětovně zahájit útok z východu na Němce a Austrijáky. Třetí rota nechtěla Rusko opustit- zpráva, že část československého vojska má odjet přes Archangelsk do Francie, je rozzuřila. Dobrovolníci zvyklí demokratickým poměrům v české armádě se obávali příliš ostré disciplíny Francouzů. V Čeljabinsku, kde delegáti sněmovali, došlo ke konfliktu s tamním sovětem. Z vlaku, který projížděl Čeljabinskem s transportem rakouských zajatců, kdosi vyhodil kus železa a zasáhl jednoho Čechoslováka. Vlak byl zastaven a pachatel na místě ztrestán. Místní sovět se do incidentu vložil a dal uvěznit některé Čechoslováky. To ostatní popudilo - osvobodili zatčené a obsadili město. Sjezd delegátů se pak usnesl, že všechny československé ešalony pojedou magistrálou přes Vladivostok. Moskva na to odpověděla tajným rozkazem sovětům, aby všichni Čechoslováci byli odzbrojeni; kdo zbraň nevydá, má být na místě zastřelen. Ani jeden československý ešalon se nesmí pohnout na východ.
Ve stanici Marijanovce přepadli bolševici zákeřně dobrovolníky a řadu jich zabili nebo zranili. Teď už byl přesvědčen i Suk, který dlouho hájil snahu vojenského velení po přísné neutralitě, že taková neutralita není možná. Stál právě se svou rotou v Pavlovsku, blízko Marijanovky. Pavlovský sovět Suka požádal, aby mu vydal všechny zbraně Čechoslováků. Suk to ovšem odmítl, zdánlivě ale vedl vyjednání dále. Chtěl totiž bolševiky předejít, protože věděl, že se chystají Čechy přepadnout. Suk a kozáci na bolševiky zaútočili. Útok se podařil úplně, sovět byl v Pavlovsku svržen a Suk nemohl zabránit kozákům, aby nenáviděné členy sovětů nerozsekali svými šavlemi. Došlo tak na slova Jeřábkova. Sami spojenci vyslovili přání, aby Čechoslováci zůstali a drželi dobytá území, dokud jim nepošlou pomoc. Třetí rota nastoupila na zpáteční cestu, aby vystřídala rotu jinou, držící už řadu dní bolševiky nedaleko Jekatěrinburku v šachu. Muži opustili své těplušky a obsadili zákopy naproti bolševickému vojsku. To mohutnělo přílivem dělníků, poštvaných proti domnělým přívržencům carismu. Utkali se s nimi ve statečném boji, zvláště Suk dával svým podřízeným dobrý příklad, sám s několika dobrovolníky zničil obrněný automobil a probodl svým štykem Bendu, kterého v něm našel. Pak vedl vojáky k útoku, a když většina váhala, neboť docházela munice, vrhl se sám vpřed. Několik kulek ho zasáhlo. Rotu rozlítila jeho smrt tak, že nepřítele rozmetali. Umírající Suk mohl ještě vyslechnout radostnou zprávu o vítězství.
Pokračování v V. knize - Trosečníci"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ