"Třetí rota - Spiklenců tvář
Kopta Josef
Počátkem roku 1917 se třetí rota ubytovala v jedné ukrajinské vesnici. Vesničané je uvítali se zájmem a radostí. Velitel roty Suk byl původem Hanák a před válkou žil na své farmě v Brazílii. Mnohokrát prokázal, že je dobrým vojákem, a jeho rota mu byla upřímně oddána. O tom se přesvědčil i dobrovolník Bidla, když přišel jako nováček do roty a prohlásil o veliteli, že je to nějaký "fouňa" - okamžitě byl tvrdě potrestán. Suk měl pro sebe u starosty dvě světnice, ale ponechal si jen jednu, která byla zároveň kanceláří roty i jeho ložnicí; do druhé, větší, dal uložit marody. Nejkrásnější domek ve vsi přidělil svým praporčíkům, Jeřábkovi a Bendovi. Také na ně připadly dvě světnice. Podělili se o ně tak, že Benda si vzal pokojík s postelí, Jeřábek světnici s psacím stolkem. Praporčík Jeřábek byl totiž básníkem a nejkrásnější chvíle strávil nad aršíky papíru. O tohoto mladého, modrookého, světlovlasého hocha se ukrajinské dívky a ženy jenom praly. Druhý praporčík, Benda, byl nevlídný, nesympatický člověk. Trpěl nevyléčitelnou nemocí, a zřejmě proto krutě ubližoval nepřátelům a vyhledával smrt.
Rota měla 250 mužů, lidí většinou prostých (jak ukazoval soupis sestavený rotným): dělníků, řemeslníků, rolníků. Inteligentů nebylo mezi nimi ani dvacet. Ústřední osobou roty byl Růdl, obr se spoustou svalů a lysou hlavou. Kdysi ho znali jako předměstského povalečem, který má časté problémy s policií. Za války se však v jeho srdci rozhořel plamen revolučního nadšení. V rotě nebylo bratrštějšího srdce nad Růdla. Cit obětavého kamarádství si do Družiny, kam hned po svém zajetí vstoupil, přinesl už ze svého předválečného života. Nejmladší voják roty byl Jägr, kterému se žertem říkalo Candát. Když k rotě přišel, nebyl to ještě voják, spíš slečinka z penzionátu. Pocházel z lepší rodiny; jeho otec zastával post vrchního soudního rady a pojem národa mu byl zcela lhostejný. V synovi vznikla reakce proti sobeckému, bezideovému ovzduší rodiny a stal se z něho československý voják tělem i duší. V novinách, které přišli z vlasti, se později dočetl, že se ho otec veřejně zřekl. Ale nebylo mu souzeno, aby se činně zúčastnil boje za osvobození. Růdl jednou čistil svou zbraň a Jägra omylem zastřelil. S Růdlem bydlel i Strnad, povoláním učitel, muž velmi přísný a hloubavý. Nejraději ležel v knížkách a kritizoval zápal svých spolubojovníků učenými řečmi. Byl odhodlán bojovat proti Rakousku, které nenáviděl, ale nesdílel naděje, které kladli mnozí na cara, nevěřil, že dá českému národu svobodu. V rotě byl i herec, Kolář, kterému nedávno zastřelili bratra, rakouského vojáka - možná ho zastřelil i on sám.
Pravým svátkem pro rotu byl příchod pošty a s ní zpráv z domova. Čas ubýhal velmi pomalu a proto si rota vymýšlela různé zábavy. Někteří pořádali i spiritistická sezení, při nichž stoleček odpovídal na jejich zvědavé otázky. Vzrušení v celé rotě způsobil příchod dobrovolníka Alana Rosenkrance. Byl to mladý, urostlý hoch židovského původu, který se dovolával bratra Bidla, jenž ho měl převést z rakouských zákopů do československého vojska. Ale rota v něm spatřovala spíše rafinovaného špiona.
Pokračování v II. knize - Světla na východě"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ