"Démon
Lermontov Michail Jurjevič
Démon, vyhnanec z ráje, se vznáší nad pustými horami kavkazskými, neuspokojen a pln hněvu při vzpomínkách na doby, kdy ještě věřil, kdy neměl pochybnosti, kdy miloval a kdy neznal zlobu. Nyní všemi nenáviděný a nenávidící těká nad krajinou. Jeho zrak zahlédl čarovný obraz Tamary, dívky neobyčejné krásy, jež na zámku Gudalovu očekává svého snoubence. Démon pocítil při pohledu na ni, jak se baví v kruhu svých družek, půvab lásky a jeho srdce je naplněno smutkem pro prchlé štěstí. Uchvácen zlobou z cizího štěstí způsobí, že Tamařin ženich, bohatý gruzínský kníže, který se ubírá svatebním průvodem za Tamarou, je přepaden a se svým průvodem ubit. Jeho mrtvolu přinese nevěstě uřícený kůň. Tamara pro svého ženicha truchlí, ale tajemný hlas jí praví: "Jsou marné slzy tvé, on slyší rajské zpěvy – je lépe zapomenout, jako věčné hvězdy zapomínají na hroudu pozemskou." K ránu pak se jí zdá, že přišel jakýsi tajemný host, a jeho hlas jí stále v duši zaznívá. Darmo se Tamara snaží zapomenout, marně hledá uklidnění svého rozbouřeného srdce v tichu kláštera. Stále slyší ten tajemný hlas a při motlitbách vidí před sebou divný zjev, jenž ji láká od zloby a nenávisti. Blíží se k Tamaře. Jejího stráženého anděla zapuzuje a prosí Tamaru o lásku. Chce se zříci navždy zla a nenávisti, chce se s Bohem smířit a milovat dobro a opět v něj věřit. Chce Tamaře přinést nebeské dary, dát jí vše pozemské a učinit ji vladařkou země i nebe, jen když ho bude milovat. Za slov lásky se přiblíží k jejím rtům a políbí ji. V té chvíli Tamara, zasažena jedem jeho dechu, klesá k zemi mrtva. Anděl odnesl její duši, k démonovi pak praví: „Ráj se lásce otevřel.“ Démon viděl, že musí zase žít opuštěn a bez lásky, vzlétne plný zloby do vesmíru. Tamara je pohřbena hodně vysoko v horách, kde je blíž k nebi než k zemi a dále od pozemského shonu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ