"Maškaráda
Lermontov Michail Jurjevič
Lermontov za svůj krátký život napsal mnoho děl a poznal dobře tehdejší společnost. Samotnou Maškarádu zpracoval v pěti verzích, cenzura její uvedení za jeho života vždy zakázala. Dílo psal v době, kdy byly po nevydařeném povstání proti carovi téměř všechny intelektuální a kulturní výboje vnímány bezmála jako ohrožení obecného klidu. Právě v této stojaté atmosféře nalezl Lermontov jedno z hlavních témat své hry, když zachytil vystrašenou společenskou smetánku uzavřenou do vlastního polosvěta.
„Maska je vždycky něčím přitažlivá:
když mlčí, vzrušuje nás tajemstvím,
když promluví, je milá zase tím,
že si k ní domyslíme vše, co zbývá -
úsměvy, pohledy.... a co já vím!
A co můžete vědět, kdo to je?”
Toto veršované romantické drama, které bylo napsáno v roce 1836, se skládá ze čtyř jednání. Děj je rozdělen do deseti obrazů, je prezentován jako rychlý sled výjevů především z herny na maškarním plese.
Hra se odehrává v prostředí petrohradské aristokracie. Kníže Zvjozdič prohrává v kartách mnoho peněz a další hráč, hlavní hrdina hry Arbenin mu je pomáhá získat zpět. Po hře se oba přátelé odeberou na maškarní, kde sledují místní dámy. Nachází se zde pod maskou i Arbeninova žena, která nechtíc ztratí náramek. Baronesa Štralová, dívka, jež miluje mladého knížete, jej nalézá a věnuje knížeti na památku. Druhý den započne kníže pátrání po této ženě. Mylně se dostává k Nině (Arbeninova žena). Arbenin žárlí a podezírá ženu z nevěry. V podstatě nicotná událost díky dalším náhodám, pomluvám a nedorozuměním přeroste v tragédii. Arbenin ženě vsype jed do zmrzliny (nastává vrcholná část díla), Nina pomalu umírá a přesvědčuje Arbenina o své nevině, ten jí ani teď nevěří. V závěru Nina prokleje Arbenina a zemře. Přichází kníže s neznámým hráčem, kterého Arbenin kdysi obehrál. Přicházejí si pro pomstu. Arbenin však zešílí a tím se sám ztrestá.
Arbenin je typický romantický hrdina, Lermontovův démonický typ postavy. Díky němu vkládá Lermontov do hry dvojí soucit – s obětí i s pachatelem činu.
Celé drama má melodramatický povrch, jde o společensko – filosofickou hru, kde se porušují meze dobra a zla. Přesto jasně vidíme romantický princip dvou protipólů – odlišných světů – světa čistých vztahů a tužeb a proti nim reálné společenské poměry. Uvedením postavy Neznámého (oběti bývalé Arbeninovy hráčské vášně) se zvýrazňuje role intriky a msty v dramatickém ději."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ