"Co život dal a vzal
MacDonaldová Betty
Betty McDonald, autorka humorných pamětí s názvem Vejce a já, neopouští základní linii svého příběhu ani v druhém díle vzpomínek - v knize Co život dal a vzal. Kniha se skládá ze tří hlavních částí - Morová rána (1958), Kdokoli může udělat cokoli (1950) a Dusím se ve vlastní šťávě (1955).
Kdokoli může udělat cokoli. Autorka se ve vzpomínkách znovu vrací do dětství, popisuje dlouhé hodiny, strávené povinně u klavíru. Později přechází ke stěhování na slepičí farmu, kterému byla věnována Bettyina předchozí kniha. Betty má už dvě děti, jsou to děvčátka, Anička a Janička. Po čtyřech letech života v horách na slepičí farmě Betty zjistí, že musí nastat zlom. Kuřata nenávidí a provdala se jistě za nesprávného muže. Sestra Mary pro ni nachází místo v kanceláři a Betty s děvčátky tak odjíždí domů. V novém zaměstnání ji šéf posílá učit se těsnopis a psaní na stroji. Moc se jí to nedaří. Také dělá asistentku u Mary. Jedná se o dřevařskou firmu.
Seznamujeme se ještě s jejím bratrem Clevem a sestrami Alison a Dede. Mary se pro Betty snaží najít lepší zaměstnání. Mohlo by to být třeba kolorování fotek, práce v reklamě, práce u advokáta, v bance apod. Betty se stále nedaří najít tu správnou práci. Naopak - zadlužuje se čím dál víc a hrozí jí stíhání věřitelů. Betty snaživě získává kontakty na různých podnikových večírcích. Kancelář sestry Dede jede na hory a berou Betty s sebou. Ačkoliv nechce, je brzy z lyžování nadšena. Na rychlou jízdu ale doplácí zlomeným kotníkem.
Konečně se Betty vyplní sen. Na jednom z večírků se seznamuje s mužem, který jí nabízí práci ve federální kanceláři. Dělá tam písařku. úřednici a dotáhne to až na referentku. Rok pracuje na finančním oddělení, potom ale bohužel zjišťuje své onemocnění tuberkulózou. Dokáže se ale vrátit, znovu se prosadit, další tři roky pracuje jako sekretářka.
Do města přijíždí Maryin kamarád, nakladatel, kterému Mary namluví, že Betty je obrovský talent. Ta je vyděšená, přinese pár svých povídek a nakonec se domluví na zpracování vlastních zážitků ze slepičí farmy. Začíná se tak rýsovat osnova knihy Vejce a já.
Morová rána. V této části knihy nás autorka zavádí do tuberkulózního sanatoria. Nejedná se vždy o veselé zážitky, přesto se Betty nevzdává a optimisticky hledí do budoucnosti. Sanatoria se špičkovou péčí byla jen pro bohaté, Betty si našla jedno, které je pro lidi bez peněz. V sanatoriu vládne pevný řád. Návštěvy jsou povoleny jen jednou za měsíc, a to jen na deset minut, nesmí se zde číst, ani dělat cokoliv jiného. Vzali jí vše, co si přivezla z domova. Je jí zima, všude je vlhko a studeno. Ohřívadla jsou povolená až od října... Na pokojích se střídají různé spolubydlící. Tak poznává nové přítelkyně a jejich osudy. Nejvíce času tráví s ošetřovatelkou Kimi. Režim v sanatoriu je opravdu neúprosný - po měsíčním pobytu smí už konečně 15 minut denně číst a psát a jednou za den jít do koupelny. Později přibude i možnost mýt se teplou vodou. Protože už nešíří nákazu, může sanatorium opustit. Velice se těší domů. I problém se zaměstnáním je vyřešen - Maryin přítel shání sekretářku.
Dusíme se ve vlastní šťávě. V citovém životě hrdinky nastávají velké změny. Vdává se za Dona, pracovníka v továrně na letadla. Chvilku bydlí u něj v bytě, musejí se ale brzy odstěhovat. Seženou si malý podnájem. Touží po domečku, je ale válka, žádný domek není ke koupi, až jednou se naskytne příležitost a koupí domek od známých, kteří se stěhují.
Sledujeme všechny horory, které jsou spojeny se stěhováním. Ne nadarmo se říká, že „je lepší vyhořet“. Uplave jim člun, na kterém chtěli převézt pračku, musejí vynaložit hodně úsilí, než se jim loďku i pračku podaří dostat zase domů.
S přestěhováním se pojí i další problémy - matka Betty už nechce společně s dcerou bydlet a stěhuje se k Mary. Anička musí denně dojíždět 5 kilometrů, Janička dokonce 11, s čímž jsou obě děvčata krajně nespokojena. Pracují ve městě, a tak musejí časně zrána stíhat jediný spoj - loď. Don řeší problémy se svými dětmi, berou mu věci, nechtějí chodit do školy...
Další série příhod se váže k Vánocům - marné shánění stromečku, spoustu sněhu, výpadek elektřiny.
Zajímavý je Bettyin houbařský zážitek - objevila nový druh hub, nasbírala plný košík, uvařila je.. Naštěstí nikdo jiný chutnou krmi neokusil, a tak byla hospitalizovaná jen ona sama.
Život v baráčku začíná připomínat slepičí farmu - i tady se přikupuje nová půda na obdělávání, zvířat přibývá a práce s nimi také. Betty už ale všechno zvládá bez problémů. Jednak jí pomáhají Anička a Janička, jednak je sama starší a vyzrálejší. Dívky se postupně osamostatňují, Aničce je 19, bydlí sama ve městě a pracuje v módním salónu, janičce je 18. Obě se brzy vdávají a mají po třech dětech.
Celé velké rodině vládne, teď už padesátiletá, Betty. je spokojená, všichni se mají rádi. Dokonce i vztahy s matkou se upravily, jsou z nich přítelkyně.
Humorný styl vyprávění Betty MacDonaldové, který nepostrádá ironii, ostrovtip i sarkastický nadhled, se stal oblíbeným pro mnoho žen po celém světě. Její základní poselství - že i ty největší problémy lze překonat s lehkostí, nadhledem a laskavou moudrostí platí dál."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ