"KAPALINY
Kapaliny jsou přechodem mezi pevnými a plynnými látkami (tj. jejich Ek se přibližně rovná Ep= proto jsou tekuté).
Molekuly kapalin cca 1 ns kmitají okolo jedné rovnovážné polohy, poté ale okamžitě přeskočí do jiné rovnovážné polohy.
Při zahřání kapalina zvýší tekutost.
Malé vzdálenosti částic (0,1 nm), částice na sebe proto působí celkem velkými přitažlivými silami.
Povrchová vrstva
Volný povrch kapaliny se chová jako pružná blána. To je způsobeno velkým silovým působením molekul. Okolo každé molekuly můžeme opsat kruh, tzv. sféru molekulového působení. To znamená, že na částici, okolo které sféru vytvoříme, působí pouze částice uvnitř sféry a žádné jiné.
Když je molekula s celou svou sférou uvnitř kapaliny, je výsledná přitažlivá síla ostatních molekul nulová (sféra K1 a K2).
Když je část sféry nad kapalinou (sféra K3 a K4), znamená to, že ze zdola na částici působí sílou molekuly kapaliny a seshora molekuly plynu. Ty jsou slabší, a proto výsledná síla směřuje dovnitř do kapaliny. Tím se tvoří tzv. povrchová vrstva kapaliny. Pokud položíme na tuto vrstvu např. dvacetník (jehlu, vodoměrku), kapalina ji unese.

Povrchová vrstva kapaliny je tedy jinými slovy vrstva volného povrchu, ve které na každou molekulu kapaliny působí ostatní molekuly výslednou přitažlivou silou směřující do kapaliny.
Povrchová vrstva má větší potenciální energii než molekuly vevnitř, má povrchovou energii (značí se E).
∆E=σ.∆S
σ-sigma (povrchové napětí)
∆E-změna energie
∆S-změna povrchu
Kapalina se snaží zaujmout stav s co nejmenší energií (tomu odpovídá tvar koule- má malý obsah povrchu, tudíž malou povrchovou energii). Pokud na kapalinu působí tíhová síla, místo koule zaujme tvar kapky."

Důležité informace jsou tučně značeny. Součástí práce jsou obrázky o rozsahu cca 1,5 strany.