"STAŤ

Dle informací, které jsou v knize obsaženy, je nezbytné při výchově využívat nejen
nabytých pedagogických zkušeností, ale předávat a nastínit i postoje duševní a sociální.
Dané stanovisko je zajímavé, jelikož je zajisté důležité vychovávat děti či dospívající mládež
k tomu, aby činily svá vlastní rozhodnutí, měly svou vlastní odpovědnost a případně i sami nesly následky svých vlastních činů. Tuto danou skutečnost by měly mít vždy na paměti
i pedagogičtí pracovníci, jejichž hlavním úkolem je vychovávat děti nejen z hlediska odbornosti, ale i z hlediska sociálního chování, jednání, vystupování.

Pedagogičtí pracovníci by měli v určité míře respektovat osobnost každého dítěte,
a tuto vhodným způsobem buď usměrňovat, nebo podporovat. V ideálním případě
je nejvhodnější vést děti k asertivnímu jednání, toleranci, ohleduplnosti, lidským hodnotám, zdravému sebevědomí a prosazování se, to vše se zachováním jeho základních pudových charakteristik temperamentu.

Autoři knihy poukazují i na důležitost rodiny ve výchově, protože není vhodné spoléhat
se jen na výchovu školní. V tomto směru je zapotřebí dát jim za pravdu, jelikož rodinná výchova je takřka nenahraditelná. Výchova dětí je hlavním posláním každé rodiny. Výchova je proces dlouhodobý a mnohdy i složitý, jelikož není vždy snadné vybudovat v dětech zdravé sebevědomí, pocity jistoty a identity, které jsou pro život dospělého člověka nezbytné.
Každé dítě je individuální osobnost, která se od ostatních liší, ať už více či méně. Každé dítě má jiné pocity, potřeby, názory, přání a tužby, proto vyžaduje rozličný styl výchovy. Pro život a výchovu dítěte je nejdůležitější, aby žil v rodině, která je vyrovnaná a stabilní. Takováto rodina může dítěti poskytnout hezký domov, lásku, jistotu a bezpečí, naučit dítě jednat s přiměřenou sebedůvěrou, na základě vzájemné tolerance a kompromisů. Dítě potřebuje mít také stanoven svůj určitý řád a pravidla, která by měl dodržovat a respektovat. Na základě těchto pravidel si vštípí základní pravidla chování, naučí se rozeznávat co je dobré a co je špatné, dokáže rozpoznat věci důležité od věcí malicherných.

Z obecného hlediska to znamená, že ve výchově dítěte je nejvhodnější navést dítě na určitý životní směr, ale přitom jej nechat samostatně jednat a rozhodovat za předpokladu,
že v případě potřeby je mu poskytnuta rada, pomoc či podpora. Jakmile totiž člověk zažije zkušenost, se kterou si sám poradí a vyřeší ji, začne být sám na sebe hrdý a v prožité chvíli spokojený. Zdravé sebevědomí se rozvíjí již od raného dětství a ovlivňuje následně i celý život člověka. Pokud se dítěti v jeho výchově nedostávalo podpory a pochvaly, ale naopak byla dítěti předkládána slova zklamání, dítě si tato duševní poranění nesou celý život, jsou nejistí, zdrženliví, bojí se překážek a vlastních životních rozhodnutí."