"HLÁSKA K
Hláska je základní jednotka (segment) zvukové stránky řeči, kterou se zabývá fonetika a fonologie.
Při tvoření (artikulaci) hlásek vychází z plic vzduchový proud do hlasových orgánů (mluvidla), v nichž se vytváří lidský hlas. Z hlasivek postupuje výdechový proud do artikulačních orgánů (resonanční ústní, popř. nosní dutina, jazyk, měkké a tvrdé patro, dásně, zuby a rty).
Hlásky dělíme ještě podle znělosti. Hláska „k“ patří mezi pravé neboli šumové souhlásky, které se vyznačují přítomností šumu, tedy nepravidelnými kmity, ve svém spektru. Tato vlastnost se nazývá konsonantnost. Vznik šumu souvisí s tvořením překážky v mluvidlech, která způsobuje turbulence v proudu vzduchu.
„K“ se tedy tvoří vzadu na patře a jde o závěrovou hlásku dle artikulačního dělení. Dále je to ústní hláska a neznělá.
JAK HLÁSKU K TVOŘIT
Při vyvozování hlásky „k“ je potřeba, aby dítě otevřelo ústa, nechalo ležet jazyk volně, popřípadě mírně zaklonilo hlavu. Prstem nebo špátlí (nebo lžičkou) přidržíme špičku jazyka tak, aby se nemohla zvednout nahoru, a necháme dítě vyslovit T, TA, TE, TY, TO, TU. Pokud správně přidržíte jazyk ozve se hláska „k“. Pokud se vyvození hlásky nedaří, je dobré nechat navozování hlásky „k“ na odborníkovi.
MOTIVACE A CVIČENÍ HLÁSKY S DÍTĚTEM
„Pusu mírně pootevři, jazyk vzadu přitlač nahoru, špička jazyku však musí zůstat volná, aby se po ní "k" pěkně svezlo, jako po klouzačce. Nejdřív si „k“ zkus zašeptat, když se ti to povede, zkus jej říct nahlas.“
Slabiky:
áK, éK, íK, óK, úK, KA, KE, KY, KO, KU"

Součástí práce je obrázek a tabulka o rozsahu cca 0,5 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ