"Evžen Oněgin

Alexandr Sergejevič Puškin


Místo děje: Rusko

Čas: 19.století

Druh: poéma, 8 hlav

Oč jde: Oněgin je typ zbytečného člověka, když mohl mít lásku, odmítl ji, zahrával si s city žen, zabil člověka, má výčitky svědomí, když se konečně zamiluje, je žena nedostupná.

Jazyk: autor je vypravěč, cizí slova, sloka o 14verších

Postavy:

Evžen Oněgin - během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, stal se z něj "lev salónů", chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem; po zločinu, který spáchá, je nešťastný.
Taťjána Larinová - uzavřená, venkovská, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, bledá, hubená, nedůvěřivá, hluboká, zamiluje se na celý život.
Olga - Taťjánina sestra, milá, krásná, společenská, energická, veselá
Vladimír Lenskij - zamilovaný, romantický, básník, vášnivý

Děj:

Evžen Oněgin, kterého znechucují neustálé plesy a společenské události, odjíždí na venkov. Poznává Vladimíra Lenského a jeho milou Olgu. Jdou spolu navštívit Olgu a její rodinu. Sestra Olgy Taťjána se do Evžena zamiluje a vyznává mu svoji lásku v dopise. Evžen je potěšen, že ho Taťjána miluje, ale vysvětlí jí, že nehledá lásku, že je jako don Juan, nepotřebuje manželství, nechce se vázat a odmítá ji, trochu ji přitom kárá a radí jí, ať se příště raději ovládne, až se zamiluje. Ve srovnání s tím, jak se chová k jiným ženám, je k ní docela milý. Lenskij přesvědčí Evžena, ať s ním jde na návštěvu k Lenským, protože má Taťjána jmeniny. Nesnáší společnost a její projevy a zlobí se na Lenského, že ho donutil jít s ním. Na plese se dvoří Olze, neboť se chce pomstít Vladimírovi. Taťjána je nešťastná, Lenskij je nešťastný a vyzve Evžena na souboj. Při souboji Evžen zabíjí Vladimíra. Má výčitky svědomí, a proto odjíždí. Žije dlouho v ústraní. Taťjána je čím dál smutnější, odmítá všechny nápadníky, a proto se musí vypravit s matkou do Moskvy a najít si manžela. V Moskvě se musí provdat za generála. Na jednom plese se Evžen baví s generálem, se svým starým známým, a generál ho seznamuje s manželkou - Taťjánou. Evžen se do ní zamiluje a vyznává se jí v dopise. Taťjána pláče, řekne mu, že ho pořád miluje, ale zůstane věrná manželovi. Odmítá ho.


Autor:

Alexandr Sergejevič Puškin

- Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799, pocházel ze starého šlechtického rodu.
- Jeho dědeček z matčiny strany vyrůstal v Habeši.
- Po matce Puškin zdědil tvrdohlavost a bouřlivost. Jeho rodiče byli velmi zdělaní.
- Puškin vystudoval přední carské lyceum, kde se si jeho kantoři všimli, že má velké básnické nadání.
- Už v patnácti letech napsal známou báseň – Můj portrét.
- Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I. , mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce.
- Nakonec mu car Mikuláš dovolil žít v Moskvě a poté i v Petrohradu. Puškin byl šťasten, že se muže vrátit do centra dění, ale brzy byl znechucen z cenzury. Aby se odreagoval, začal cestovat a brzy na to se oženil.
- V roce 1833 byl carem jmenován podkomořím. Z toho nebyl příliš nadšen, ale netroufal si odmítnout.
- Stal se součástí carského dvora. Tento život se mu nezamlouval, jeho žena byla ale nadšená.
- Vzhledem k její velké kráse, se dvořilo mnoho mužů, mezi nimi i car. Ten Puškina za jeho extravaganci příliš nemiloval, ale trpěl jeho přítomnost na carském dvoře jen díky jeho ženě, kterou obdivoval.
- Básník měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií. Úspěchu jeho krásné ženy zneužívali i jeho přátelé. Jeden z nich se do ní naoko zamiloval, aby donutil Puškina vyzvat ho k souboji. Při něm byl Puškám zraněn a brzy poté zemřel.
- Alexandr Sergejevič Puškám byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Byl osobností s mimořádným intelektem.
- Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe."

Součástí práce je podobizna autora.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ