"Pohorská vesnice
Němcová Božena
Tato novela Boženy Němcové se jako většina jejích děl odehrává na venkově, v malé „pohorské vesnici“ kdesi na Chodsku. Postupně jsou nám představováni hlavní hrdinové – na jedné straně chudé děvče Dorla, jež žije se starou bábou a jejím synem, slepým Jóžou, na druhé straně hraběcí rodina: hrabě, hraběnka, jejich syn Hanuš a mladá Jelenka, hraběnčina neteř, které se hraběnka ujala. Hrabě Březenský je velký lidumil. Za několik let, co zde sídlí, zušlechtil vesnici i okolí, dal práci mnoha lidem a postaral se o chudé; jeho vztahy s místními jsou nadmíru přátelské.
Děj začíná návratem hraběte z cesty do Prahy. Přivezl si s sebou drotára jménem Jano, který mu zachránil život před lupiči. Jano se ve vesnici shledává s příbuzným – zde usídleným Slovákem Mičou. V dalším průběhu díla se před námi rozvíjí život na vsi a blíže se seznamujeme s postavami. Hlavními dějovými zápletkami jsou milostné vztahy několika postav. Objevuje se jinoch Pavel, který je zamilován do Dorly. Ta si na něj také myslí, ale celý vztah je narušen špatnou pověstí Pavla. Srna rozšiřuje pomluvy a lži, aby zabránil lásce Pavla a Dorby a aby přitáhl mladíka zpět na svou stranu. Mezitím proběhne i vzplanutí citu mezi Jelenkou a Hanušem. Vše vyvrcholí až na zámecké slavnosti. Srna a zloději, kteří tehdy přepadli hraběte, se rozhodou ukrást několik hraběcích ovcí. Pavel v tu dobu zrovna drží strážní službu a zloděje se mu podaří přistihnout. Při střetu s lupiči je zastřelen mladý drotár Jano; těsně před smrtí vyjde najevo jeho tajná láska k Jelence. Po nějakém čase, když všechny opustí smutek, konečně vše dospěje ke šťastnému konci – svatbě.
Dílo je příkladem realistické venkovské prózy. Božena Němcová zde obsáhle zobrazuje život prostého lidu – popisuje mnoho lidových zvyků, do textu jsou často vkládány lidové popěvky apod. Vedle toho můžeme v některých pasážích sledovat i vyjádření autorčiných názorů (především na hodnoty lidského života). Rozvinut je i model ideálního vztahu mezi šlechtou a poddanými.
Autorka používá často přímou řeč. Jazyk je poněkud zastaralý, postavy mluví navíc chodským nářečím (popř. slovensky), což dodává dílu autentičnosti. Využita je erforma."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ