1.	Základní termíny

1.1	Hazardní hry

1.2	Hazardní hráčství

1.3	Patologické hráčství

2.	Patologické hráčství

2.1	Charakteristika

2.2	Vznik patologického hráčství

2.2.1

Fáze výher

2.2.2

Fáze prohrávání

2.2.3

Fáze zoufalství

3.	Iluze posilující hráčskou náruživost

4.	Fáze v procesu uzdravování patologického hráče

5.	Ohrožené skupiny

6.	Prevence před patologickým hráčstvím

"2. Patologické hráčství

Patologické hráčství je chorobný stav, který má mnoho podob. Nejčastěji mu propadají lidé hrající na herních automatech. Provozovatelé je sice označují jako výherní automaty, ale výstižnější je slovo hazardní. Nejde o závislost v pravém slova smyslu, ale o stav, který má některé společné znaky, v mnohém ji tedy připomíná.
Desítky zkrachovalých existencí, „vyždímaných" hracími automaty, přinutilo Americkou psychiatrickou asociaci uznat a klasifikovat patologické hráčství jako nemoc již v roce 1980. V České republice se tak stalo až o několik let později. Od 1. Ledna 1994 u nás platí nová mezinárodní klasifikace nemocí a s ní i nová diagnostická jednotka, nazývaná patologické hráčství. Definice zní následovně:

„Trvale se opakující hráčství, které pokračuje a často i vzrůstá přes nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního života.“

Další známky patologického hráčství jsou:

- Člověk hraje Častěji a hazardní hra mu zabírá čas, který by mohl trávit daleko užitečněji a příjemněji.

- Zanedbává Školu, práci, rodinu, přátele a dobré zájmy.

- I když je to slušný a poctivý člověk, začne lhát, podvádět, někdy i krást. Nebýt hazardní hry, něco takového by nikdy neudělal.

- Ve vztahu k hazardní hře se špatně ovládá.

- Pokračuje v hraní i tehdy, když je to v jasném rozporu z jeho zájmy.

Výhra jako past
Na začátku rozvoje patologického hráčství často stojí výhra. Mluví se dokonce o tom, že některé "výherní" automaty jsou naprogramovány tak, aby rozpoznaly začátečníka a daly mu okusit výhru. Ten, kdo vyhraje, může mít pocit, že je nadán nějakými mimořádnými schopnostmi, že má od přírody štěstí apod. Ve skutečnosti se ale dal nachytat a později toho může trpce litovat.
Pastí na patologické hráče je prastarý trik - nechají se zpočátku vyhrát. Když se otvírá nová herna, nastaví se automaty tak, že dávají více než obvykle. A protože v každém z nás je trochu té lidské pýchy, dospěje hráč k závěru, že je geniální a dokáže nad strojem vyhrát. Ruleta s děsivým koncem se roztáčí.
Je to problém nejen hráče, ale i jeho okolí. Většinou ohrožuje rodinu - manželku, děti, rodiče i prarodiče. Ti zpočátku nechápou, kam se ztrácejí peníze a cenné věci. Gambler hraje dál a dál, zanedbává zájmy i povinnosti.

Iluze posilující hráčskou náruživost:
1) Iluze o rychlém zbohatnutí - chorobný hráč nemá šanci zbohatnout, není pro něj nic nebezpečnějšího, než výhra. Každá výhra totiž chorobné hráčství zhoršuje. Po velkých výhrách přicházejí ještě větší prohry.

2) Iluze o zajímavosti hry - označovat počínání chorobného hráče za zábavu je naprostý omyl a nepochopení. Je to tvrdá, nevděčná, nesmyslná, namáhavá a jednotvárná práce, kterou lopotně a bez odměny vykonává.

3) Iluze o navrácení prohraných peněz - i kdyby došlo k velké výhře, víme, že by se tím pouze posílilo chorobné hráčství. Náhodná výhra by připravila půdu pro další prohry a zbytečné utrpení.

4) Iluze o tom, že hrou se dá uniknout před neřešenými osobními, rodinnými, citovými nebo pracovními problémy - samozřejmě nedá, neřešený problém v době hraní nezmizí, ale většinou narůstá."