1.	Stres a stresor

2.	Eustres a distres

3.	Obecný adaptační syndrom (GAS)

3.1	Jeho průběh

4.	Strategie zvládání stresu

4.1	Heuristický způsob

4.2	Obranné mechanismy

4.3	Soubor vhodných strategií

5.	Post traumatická stresová porucha (PTSP)

5.1.	Popis jedince postiženého PTSP

5.2	Události vedoucí k PTSP

"V seminární práce tohoto rozměru je velmi těžké obsáhnout všechna důležitá fakta a informace týkající se tématu, o to víc, že se jedná právě o stres, který je stálým průvodcem našeho života a jeho nedílnou součástí stejně tak jako narození či smrt. Z důvodu omezeného prostoru jsem se rozhodla objasnit pouze základní pojmy této problematiky a převážně nepoužívat citace, které ostatně většinou již známe.
Pro to, abychom mohli spolehlivě tvrdit, že nás stres provází celým životem, je zapotřebí vysvětlit si o co vlastně jde. Co je tedy stres? Přes mnohé definice různých specialistů od R.G.Millera po R.A.Scotta, jsem se osobně nejvíce přiblížila názoru H. Selyeho („Stres je výsledkem interakce mezi určitou silou působící na člověka a schopností organismu odolat tomuto tlaku“). Jsem totiž toho názoru, že stres není pouze jakýsi vyhrocený okamžik, negativně působící na jedince. Přiblížila bych ho spíše k volnému moři s lodí uprostřed následující úvahou – ke svému pohybu loď potřebuje vítr; je-li bezvětří, loď bude bezvládně unášena proudy; bude-li vát vítr o vhodné síle, loď bude bez problému manévrovat; přijde-li ale silná bouře, bude mít loď pravděpodobně zásadní potíže, které mohou skončit i jejím ztroskotáním. V tomto přirovnání je tedy stres nahrazen větrem, který ‚ovlivňuje‘ loď-jedince. Stejně tak je tomu i u lidí. Nedostává-li se nám dostatek stresu, upadáme do depresí, letargií, apatií. Setkáváme-li se s ním příliš často či ve velkých dávkách, cítíme se pod tlakem, který můžeme po určitou hranici lépe či hůře zvládat, přesáhne-li ji, může se následkem dostavit zhroucení, šok, v některých extrémních případech i smrt. To co na nás působí a ovlivňuje nás, okolní podmínky a podněty, nazýváme stresorem. Ten podle H. Selyeho můžeme obecně rozdělit na stresory fyzikální a emocionální. Mezi prvně jmenované patří především vnější vlivy, jako jsou například nedostatek potravy či tekutin, stále se zhoršující životní prostředí, nadměrný hluk, škodlivé záření z televizí, PC, mobilních telefonů, civilizační změny. K emocionálním stresorům K emocionálním stresorům řadíme strach, nenávist, anticipaci nepříjemné události, úzkost a podobné.
Protože má stres mnoho podob a ne vždy se jedná o stres negativní, tak jak toto slovo vnímá naprostá většina populace, nabízí se možnost rozlišit různé druhy stresu. Například podle toho jak na člověka působí, můžeme hovořit o eustresu (‚pozitivní‘ stres) a distresu (‚negativní‘ stres). Tyto pojmy zavedl do moderní psychologie H. Selye. Příkladem eustresu mohou být kladně emociálně zabarvené situace, jako jsou třeba oslava narozenin nebo příjezd blízké osoby po delším odloučení. U těchto událostí jsme v radostném napětí a těšíme se na situaci od které očekáváme příjemné zážitky a pocity. Dalším příkladem může být vnitřní rozechvění (hovorově tento stav můžeme nazvat trémou) předcházející důležité události, jako je např. obchodní jednání či herecký výkon na jevišti. Nebýt tohoto stresu, nebyli bychom více méně motivováni ke kreativním změnám a organismus by byl ochuzen o jeden z kontrolních mechanismů - zdravý organismus se totiž po prožití navrací zpět do stavu harmonie a vyrovnanosti, tzv. homeostáze. Zástupcem distresu jsou všechny události spojené s negativními pocity vybočujícími z kolejí běžných hodnot, jako např. úmrtí blízké osoby, nespokojenost v práci či osobním životě. Dalším důkazem, že stres je nedílnou součástí našeho bytí, je fakt, že mnoho situací o kterých předem víme že jsou stresující, dobrovolně podstupujeme. Jsou to např. svatba, těhotenství a další. Přestože tyto situace jsou vesměs vnímány jako pozitivní, jedinec je i zde vystaven psychickým tlakům, pod jejichž vlivem se jeho reakce a chování mohou stát překvapivými či nepatřičnými."