"Eugen Oněgin
Puškin Alexandr S.
Veršovaný román Eugen Oněgin je dílem jednoho z největších ruských básníků a řadí se jistě k nejvýznamnějším a nejoblíbenějším dílům světové literatury vůbec. Vznikal v letech 1823 – 1830, tedy v období povstání děkabristů (rok 1825), které se velmi významně zapsalo do ruských dějin a samozřejmě též ovlivnilo zmiňovaný román. Složitá situace po krvavě potlačeném povstání a také reakční cenzura způsobila nejprve neúplné vydání a později dokonce to, že sám Puškin ze strachu před režimem spálil desátou hlavu E. O., která se nám tak zachovala jen ve zlomcích.
Sám Oněginův příběh je unikátní jednak z hlediska uměleckého, ale také jako historicky cenná výpověď o stavu ruské společnosti v 1. polovině 19. století. Hlavní hrdina Eugen Oněgin, petrohradský rodák, mladý svůdce a „lev salónů“, se v prostředí smetánky, velkolepých plesů a večírků pohybuje již od mládí. Postupně jej však tento život omrzí a uvítá zprávu o chorobě svého strýce, žijícího na venkově, za kterým se také brzy vypraví. Strýc umírá a Eugen se ujímá zděděné usedlosti. Za čas se do vsi přistěhuje Vladimír Lenskij, básník ještě mladší než Oněgin. Oba se seznámí a tráví spolu mnoho času v literárních a filozofických debatách. Později oba zavítají do domu Lariných, kde se setkávají se dvěma mladými sestrami, Olgou a Taťánou. Starší z nich, mladá a nezkušená Taťána, se bezhlavě zamiluje do Oněgina a rozhodne se mu napsat dopis, v němž vyjeví svoje city. Eugen však nesdílí Taťáninu lásku a odmítá ji. Po jistém čase znuděného života přichází Oněginovi pozvání na Taťániny jmeniny. Na oslavě se Oněgin snad jen ze zlostné závisti snaží přebrat Lenskému jeho milovanou Olgu a daří se mu. Ctižádostivý Lenskij však nemůže vystát takovou potupu a vyzývá Oněgina na souboj. Příštího dne je Vladimíř Lenskij v souboji zastřelen a Eugen, nešťastný ze smrti svého přítele, odjíždí do světa. Následuje jeho dlouhá cesta po Rusi – shlédne Novgorod, Povolží, Kavkaz, Oděsu. Taťána mezitím odjíždí do Moskvy, aby se zde později bohatě provdala. Po letech se náhodou setkává s Oněginem, který je Taťánou okouzlen. Odhodlá se k činu – napíše Taťáně dopis, nedostane se mu však odpovědi. Až jednou zavítá do Taťánina domu a zde se vše rozřeší: Taťána jej rovněž odmítá a celý román končí nedopovězen.
Teoretický rozbor:
Dílo je v tomto vydání rozděleno do osmi hlav, za nimi ještě následuje „Putování Oněginovo“, které by se jinak řadilo mezi 7. a 8. hlavu, a také „Oněginovo album.“ Je zde též uvedena hlava 10., která je reprezentována pouze zlomky v podobě prvních čtyřverší všech slok a fragmenty ještě několika dalších veršů. Každá hlava se skládá vždy asi z padesáti čtrnáctiveršových slok. Hlavní opěrné body románu tvoří dva dopisy – Taťánin a Oněginův. Prostřednictvím řady odboček autor rozvíjí obraz společnosti a života této doby a projevuje svoje názory. Autorovy básnické schopnosti jsou nesporné. Epické pasáže, v nichž je líčen děj, mají již rysy realismu, některé lyričtější pasáže mají ještě rysy romantické. Román je psán v er-formě, vypravěč se výrazně zapojuje do děje, přímá řeč je používána v dialozích postav."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ