1.

Úvod

2.	Pojem motivace

3.	Druhy motivace ke studiu na vysoké škole

3.1	Zájem o obor

3.2	Obecná touha po poznání

3.3	Osobností kultivace

3.4	Rozvinutí a uplatnění individuálních schopností a zájmů

3.5	Potřeba získat kvalifikaci pro výkon zaměstnání

4.	Motivační faktory ke studiu ekonomie

4.1	Finanční ohodnocení

4.2	Módnost oboru

5.	Komplexnost znalostí studenta ekonomie

6.	Stížnosti studentů na nevyužitelnost některých znalostí

7.	Motivační stimul studenta ekonomie - praxe

8.	Vnější motivace studenta ekonomie

8.1

Hodnocení

8.2	Dobrý učitel

8.3	Škola jako celek

9.	Sociální a studijní maladaptace

"V případě ekonomie je však nasnadě zmínit určité specifické motivační faktory.
Je to například vidina finančně dobře zajištěného života v budoucnu. Kvalifikovaný ekonom se pravděpodobně uplatní na finančně dobře ohodnocených postech a
právě tato vize budoucího dobrého finančního zajištění může být jedním z hnacích motorů usilovného studia i přesto, že student nemá příliš velký zájem o ekonomii jako vědní disciplínu. Nebezpečí tohoto „vypočítavého“ uvažování je možno spatřovat v tom, že vlastní studium studenta příliš nebaví a dotyčný až příliš často přemýšlí, jestli mu to vlastně stojí za to, nehledě na případy, kdy se mu nepodaří ihned se uplatnit v kýženém oboru a důsledkem je frustrace, pocit zbytečně vynaloženého úsilí.
Také je zřejmé, že ekonomie je u nás v současné době jedním z „módních“ oborů – patříme mezi země s mladou tržní ekonomikou, neustále se mluví o Evropské unii, noviny se hemží články, které se týkají ekonomiky. I toto může mít na člověka motivující vliv. Opět se setkáváme s motivací okolím. Zde vidím latentní nebezpečí, že se student nechá strhnout atmosférou doby bez toho, že by měl k ekonomii jako k vědní disciplíně zakořeněný hlubší vztah.
Rovněž nedostatek samostatného myšlení, vlastních názorů a neschopnost nebo neochota jít svou vlastní cestou končí tím, že člověk studuje něco, k čemu byl veden svým okolím, nejčastěji rodinou, aniž by ho ekonomie příliš zajímala. Podle mne je málokdy žádoucí takto potlačovat vlastní zájmy studenta, jestliže nejdou ruku v ruce s byť dobře míněnými, ale někdy až moc pragmatickými zájmy jeho okolí (už zmíněná racionální vize finančně zajištěného života). V některých případech hraje svou roli i rodinná tradice ve stylu „Otec je ekonom, sestra studuje ekonomii - inu, měl bys pokračovat v rodinné tradici.“ Tento postoj považuji osobně za překonaný a pro studenta omezující a bezpředmětný.
Chtěl bych podotknout, že motivace ke studiu je soubor mnoha faktorů, z nichž jsem vyjmenoval jen některé. Tyto faktory jsou u každého z nás zastoupeny v různých proporcích, působí tedy s různou intenzitou, některé nepůsobí vůbec.
I motivace jako celek má různou intenzitu. Někteří by si nedokázali svůj život představit bez studia vysoké školy, jiní na to nemohou ani pomyslet.

Jestliže se student skutečně rozhodne studovat ekonomii, je-li přijat a pustí se do studia, stává se motivace opravdu důležitým prvkem, a to hned z několika důvodů.
Především je dotyčný, narozdíl od předchozí fáze, již přímo vystaven studijním úkolům a povinnostem, které se mu mohou stát pravou noční můrou bez dostatečné motivace. Často zjišťuje, že studium ekonomie není tak jednoduché, jak si to představoval, a to zejména proto, že ekonomie má jako věda poměrně velmi široký záběr. Je nucen studovat mnoho předmětů, které mu na první pohled nepřipadají důležité, nebaví ho, často v nich proto dosahuje slabých výsledků a objevuje se frustrace. Výhodu mají naopak ti, kteří ještě před svým rozhodnutím o studiu ekonomie měli představu, co vše to obnáší, že ekonomie není jen ten hrubý nástin, se kterým měli tu čest na středních školách."