"Britannicus
Racine Jean
Ctižádostivá Agrippina, matka Neronova, si uvědomuje, že její syn, kterého svými zločiny dostala na trůn toliko proto, aby se sama ujala vlády, se hodlá zbavit jejího vlivu a vládnout sám, neboť poslouchá rad filosofa Seneka a generála Burrha. V předsíni Nerona se náhodou setká s Britannikem, synem císaře Klaudia, prvního Agrippinina manžela, a dovídá se od něho, že mu Nero dal unést jeho nevěstu Junii, a aby si ho Agrippina získala, slíbí mu svou pomoc. Britannikus je pod vlivem Narcisse a neví, že Narcisse je současně Neronovým důvěrníkem a že hraje dvojí úlohu: zatím co na jedné straně radí Britannikovi, aby se spojil s Agrippinou, na straně druhé prozrazuje Neronovi ctižádostivé plány jeho matky Agrippiny. Aby je zmařil, dá Nero unést Junii. Jen co ji však uviděl, vzplanul k ní velikou láskou, takže pomýšlí – jak se přiznává Narcissovi – na to, aby zapudil svou manželku Oktavii. A dá ovšem zavolat Britannika do svého paláce a nařizuje mu, aby se zřekl Junie. Ale Britannicdus rozhodně odmítne. Nero ho dá uvěznit, stejně jako Agrippinu. Zdá se, že je všechno ztraceno, ale Agrippina dosáhne u Nerona slyšení. Připomíná mu dobrodiní, které mu prokázala, a vyčítá mu jeho nevděk. Nero se brání, poukazuje na pikle, které proti němu matka kuje s Britannikem. Nicméně Agrippině se podaří aspoň poněkud utišit Neronův hněv a přemluvit jej, aby se smířil se svým nevlastním bratrem. Ale Nero to nemyslí vážně, jak se přiznává Burrhovi po odchodu Agrippiny, a je rozhodut zavraždit Britannika. Marně ho Burrhus přemlouvá, aby neposkvrňoval takovým zločinem svou vládu; Nero spíš poslechne potměšilého Narcisse, který ho přemlouvá ke zločinu a přináší jed pro Brittannika. Na hostině, při níž má být zpečetěn smír mezi Neronem a Britannikem, je Britanikus otráven. Junia však uteče před Neronem do chrámu bohyně Vesty a stane se Vestálkuo. Narcisse, který ji chce odtrhnout od oltáře, je rozzuřeným davem ubit."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ