"Had na sněhu
Reynek Bohuslav
Básnická sbírka Bohuslava Reynka Had na sněhu obsahuje úvodní epigraf, 37 básní v próze a závěrečnou veršovanou báseň.
Bohuslav Reynek měl ve světe literární avantgardy dvacátých let, kdy také vznikla tato sbírka, 1924, vždy výjimečné postavení. Bylo to dáno jeho vírou, díky které stál z počátku izolovaně, než se přidružili další katoličtí spisovatelé typu Zahradníčka. Jeho tvorba - literární i grafická ovlivnila především Josefa Čapka, podobnost najdeme v jeho próze Lelio. Čapek poté ilustroval svými linoryty Reynkovu knihu Rybí šupiny.
Celá básnická sbírka čerpá, obdobně jako jiná díla tohoto autora, z Reynkova ideového určení silnou křesťanskou vírou. Sbírka Had na sněhu vznikala právě v období, kdy čeští spisovatelé byli pod silným vlivem německých expresionistů - především Georga Trakla, kterého Reynek sám překládal. Expresionismus ho ovlivnil hlavně v užívání biblických motivů, vybírá si ty nejdrsnější, zkázu Sodomy, potopu světa, těžký život v Egyptě, Babylon, Golgatu. Najdeme je např. v básních Sen o Golgatě, Babylon, Smrt Mojžíšova aj.
To také způsobuje černé vidění světa, které vyznívá ze všech básní, k úvahám o smyslu lidského života se v negativním smyslu připojuje ještě válka. Už v básních nevidíme žádné znázornění ráje, jako tomu bylo v předchozích sbírkách. Zde dominuje peklo.
Celou básnickou sbírkou se prolíná symbolický motiv hada. Ještě v úvodním textu je had označen za pouhou chiméru, která nic nezmůže proti věčnému ženství a mateřství pramáti Evy, v dalších básních je už had vítězem. Často ho vidíme tančícího, jásajícího, ovinujícího podvolené země či uštknoucího své oběti. Do hada se dokonce převtěluje noční krajina - např. v básni Zánik. V hady se přeměňují i všední předměty či motivy - např. černý lem úmrtního oznámení, pes v boudě a jeho chřestivý řetěz apod.
Zvláštní je změna představy ženy v Reynkových básních. Často vystupuje spíše jako nepřítel, svádějící ke hříchu - např. v básni Setkání, raději skrýt tělo krásné židovky a zanechat z něj jen ruce. V jiné básni - Odpůldní bez data se dávná milenka s uhrančivýma šikmýma - ďábelskýma - očima mění v hada.
Sexualita je pojímána jako cosi nepravého, nebezpečného, pojem této bestiálnosti vidíme i v básni z nejsvatějších - Detailu z umučení - Kristus je při ukřižování drážděn proudy krve, stékají po něm „jako dlouhé tlusté vlasy lechtající na plodnou rozkoš“.
Dalším zajímavým motivem je častý motiv slunce a jeho protikladu - tmy. Reynek podléhá slunečnímu kultu, ve kterém vidí zrození, život. Slunce a zář může být ale i nebezpečná - viz Lotova žena v básni Solný sloup.
Zajímavá je báseň Milosrdný samaritán - jedná se o apokryfní podobenství, Samaritán pomáhá nemocným a raněným, nedělá to ale ze soucitu, ale z důvodu, že chce poznávat. Touha po poznání otevřených ran, ať už fyzických, nebo psychických, je pro něj určující. Hrdina - Samaritán je ale v druhém plánu identifikován překvapivě s moderním francouzským básníkem Apollinairem.
Básnická forma je ovlivněna hlavně Reynkovou osobní zkušeností. Byl totiž výtvarně nadaný, proslavil se i svým grafickým dílem. Proto jsou básně výrazně vizuální. Z básnických figur se hojně objevují synestezie, personifikace, metonymie a synekdochy. Záměrně využívá barvy s jejich symbolickými významy a různé geometrické symboly. Pomocí barev tak můžeme odhalit skryté významy a kontrasty - např. v Poznámce o potopě vidíme bělostnou - čistou a nevinnou barvu všech ptáků, zatímco obojživelníci - ďáblovi tvorové a pomocníci - mají ošklivě žlutou barvu. Celé škály barev autor užívá v básni Píseň o mrazu - všimneme si zde postupně bílé, zlaté, olivové, opálové, modré, ryšavé, fialové i černé."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ