"Franny a Zooey
Salinger Jerome David
Kniha je rozdělena na dvě části – Franny a Zooey. Jejími hrdiny jsou stejně jako v několika dalších Salingerových knihách a povídkách dva příslušníci rozsáhlé rodiny Glassových – studentka Franny a mladý herec Zooey. Oba jsou, stejně jako všichni ostatní hrdinové Salingerových knih, mimořádně inteligentní, dalo by se říci, že až geniální.
V první části se setkáváme s Franny v okamžiku, kdy přijíždí na nádraží, kde na ni již čeká snoubenec Lane. Usadí se s Lanem v nedaleké restauraci, pijí martini a vedou dlouhý rozhovor. Baví se především o škole – Franny se nelíbí zkostnatělé a zatuchlé prostředí univerzit, nelíbí se jí snaha všech kolem za každou cenu vyniknout a být nejlepší a mnoho dalších věcí. Není jí dobře a s Lanem se pohádá.
Lane je sice vzdělaný a inteligentní, ale poněkud škrobený a konformní mladý muž. Nechápe Frannyiny výpady proti profesorům literatury, není schopen jí porozumět. Nakonec Franny Lanovi ukáže knihu, kterou si četla ve vlaku – buddhistické modlitby. Opět se s Lanem pohádá, tentokrát o náboženství – Lane vše považuje za nesmysly a bludy. Nakonec Franny omdlí a Lane ji s pomocí barmana odnese do vedlejší místnosti, aby si odpočinula.
Druhá část knihy nás zavádí do bytu Glassových, konkrétně do koupelny, kde Zooey vede dlouhý rozhovor se svou matkou Bessie. Bessie je bezradná, den předtím přijela Franny a od té doby jen spí, čte a pláče. Zooey se pokusí s Franny promluvit, ale bezúspěšně. Nakonec ji alespoň částečně utěší tím, že se v telefonu vydává za Buddyho, jejího staršího bratra, který měl na Franny vždy silný vliv. Pustí se s ní do dlouhého rozhovoru o náboženství, životě i o Seymourovi, nejstarším bratrovi, který ve svých osmnácti letech vyučoval na univerzitě a posléze spáchal sebevraždu.
Franny a Zooey je kniha, která vznikla několik let po ohromujícím úspěchu Kdo chytá v žitě. Od té doby žil Salinger v ústraní a plně se oddával studiu východních náboženství. Franny a Zooey je plodem jeho pětiletého studia buddhismu a odráží se to i na slohu knihy – podobá se dialogu mezi učitelem a žákem, formě typické pro většinu buddhistických a zenových textů."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ