"Věnováno Esmé - z lásky a žalosti
Salinger Jerome David
Věnováno Esmé - z lásky a žalosti napsal Jerome David Salinger pod vlivem vlastních zážitků na evropských bojištích druhé světové války, kam se přihlásil jako dobrovolník po absolvování vojenské přípravky.
V této povídce popisuje vypravěč své setkání s jednou dívkou. V Anglii, v Devonu roku 1944, se skupina amerických vojáků účastí předinvazního výcviku. Výcvik trvá tři týdny a po jeho skončení se všichni vojáci mají přesunout do Londýna. Odtud pak budou přiděleni k pěchotě, která se připojí k invazním silám a zúčastní se vylodění v Normandii.
Vyprávění začíná odpoledne, den před odjezdem do Londýna. Mezi vojáky panuje velice stísněná nálada, nikdo se nemůže zbavit myšlenek na nadcházející dny, které rozhodnou o jejich životě a smrti. Mezi vojáky najdeme i vypravěče (resp. Salingera).
Odpoledne je deštivo, zataženo a zima. Většina vojáků tráví poslední hodiny před odjezdem do války čtením či psaním dopisů. Salinger se v ubytovně nudí, je mu smutno a cítí nesnesitelnou beznaděj a melancholii. Rozhodne se proto ještě projít po Devonu a utřídit si myšlenky.
Nejprve jen prochází v dešti ulicemi města, pozoruje domy a lidi a přemýšlí o tom, co ho za pár hodin čeká. Nedokáže se smířit s pocitem blízkosti smrti. V centru města prochází kolem kostela a všimne si, že se zde brzy bude konat zkouška dětského pěveckého souboru. Chce se nějak rozptýlit, a tak se rozhodne, že se na zkoušku podívá.
Na zkoušce si všimne jedné mladé dívky. Velice ho zaujme, stále ji pozoruje a fascinovaně poslouchá její zpěv. Po zkoušce odejde z kostela a jde se posadit do blízké kavárny, kde chce strávit zbytek večera.
Velice ho překvapí, když do kavárny zanedlouho vstoupí ona dívka, kterou v kostele pozoroval, společně s guvernantkou a malým bratrem. Dívka ho ostýchavě pozoruje, ale nakonec si přisedne k jeho stolu a dá se s ním do řeči.
Malý bratr neustále pobíhá po kavárně a zlobí, takže si jich guvernantka ani nevšímá. Dívka, Esmé, vypráví Salingerovi o své rodině a vyptává se ho na vojenský život. Je velice inteligentní a Salingera rozhovor velice baví. Na chvíli úplně zapomene na blížící se invazi a je šťastný a veselý. Ve společnosti Esmé se cítí dobře.
Nakonec, před odchodem z kavárny, si Esmé vezme jeho adresu a slíbí, že mu napíše. Dopis od ní skutečně dostane. Přijde po skončení války spolu s pánskými hodinkami, které měla Esmé na sobě v kavárně. Salinger válku ve zdraví přežil, ale je duševně na dně. Dopis mu udělá ohromou radost a probudí ho z letargie, šoku a otupělosti, když si uvědomí, že na světě stále žijí nevinné a dobrosrdečné děti. To mu dodá alespoň trochu naděje."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ