"2. Vývojová dysfázie
2.1 Pojetí vývojové dysfázie
Termín vývojová dysfázie se v logopedické literatuře používá pro vývojovou poruchu řeči, která je charakterizována velmi širokou symptomatikou; v české foniatrické škole je považována za poruchu řeči, způsobenou zásahem do jejího vývoje od samého počátku. To znamená, že stav, který způsobil tuto vývojovou poruchu řeči, nastal ještě před vlastním osvojením si řeči. Tento fakt pak z hlediska logopedického odlišuje afázii od vývojové dysfázie. Afázie je chápána jako ztráta již rozvinuté schopnosti řeči, zatímco vývojová dysfázie je označení pro poruchu vývoje řeči (Sovák, 1981).
Současná klinická logopedie označuje termínem vývojová dysfázie specificky narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, a to i přesto, že podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené (Škodová, Jedlička 2003). Jedná se tedy o poruchu centrálního zpracování řečového signálu (Lejska, 2003). Ve starší literatuře je však možno nalézt i jiné označení pro tento specificky narušený vývoj řeči. Například Seeman označuje tuto skupinu chorob jako nemluvnost při poškození řečových oblastí mozku a dělí ji na poruchy expresivně dysfatické a receptivně dysfatické; k nim ovšem řadí i stavy vzniklé po osvojení řeči, jako např. senzorickou afázii (Seeman, 1955). Pro různé druhy dětské vývojové nemluvnosti, ne však úplné ztráty řeči, byl v minulosti používán termín sluchoněmota – audimutitas (Hála, Sovák, 1947).
Vývojová dysfázie bývala také dříve označována pojmem alálie. Protože však toto pojetí specificky narušeného vývoje řeči spíše vyjadřovalo poruchu výslovnosti a nevyjadřovalo vývojovou dynamiku tohoto specificky narušeného vývoje řeči, ustálil se ve foniatrické, neurologické a psychologické literatuře název dysfázie. Pro přesnější vymezení tohoto termínu bylo pak stále častěji používáno spojení „vývojová dysfázie“, protože lépe vystihuje, že se vlastně jedná o vývojové potíže a narušení fatických funkcí (Sovák, 1981).
Obecně lze definovat vývojovou dysfázii jako narušenou komunikační schopnost v důsledku poškození raně se vyvíjející nervové soustavy na základě různé etiologie, přičemž jsou ale zachovány dobré podmínky pro rozvoj řeči. Za dobré podmínky pro rozvoj řeči považujeme přiměřenou inteligenci, stimulující sociální prostředí s dostatkem podnětů, žádné neurologické ložiskové nálezy, žádné závažné psychiatrické nálezy a neexistenci závažného sluchového postižení.
Lze říci, že vývojová dysfázie postihuje vývoj celé osobnosti, nikoliv jen nejvyšší řečové funkce (fatické funkce). Negativně ovlivňuje intelektuální vývoj a utváření vlastního vědomí; lze říci, že normální řečová činnost je svědectvím činnosti vědomí. Cesta k myšlení tedy nutně nemusí vést k řeči, ale cesta k řeči vede nevyhnutelně od myšlení. Proto mají dysfatické poruchy takový dalekosáhlý dopad na celkový psychický vývoj postižených dětí.
V mezinárodní klasifikaci nemocí MKN 10 je uvedeno tradiční dělení vývojové dysfázie na expresivní (Dg. F80.1) a receptivní formu (Dg. F80.2). Konkrétně je vývojová dysfázie v Mezinárodní klasifikaci nemocí zařazena do kategorie poruch psychického vývoje, mezi specifické poruchy vývoje řeči a jazyka."

Masarykova univerzita Brno.
Součástí práce jsou schémata a tabulka o rozsahu cca 1,5 strany.