"Slečna prokuristka
Skružný Josef
Josef Skružný, dramatik tvořící zejména ve 20. a 30. letech 20. století, psal hry především pro lidová divadla, jejichž doménou byly veselohry fraškovitého rázu založené na situační komice. Je autorem celé řady jednoaktovek (Šťastný den pana profesora, Choulostivá situace, Vorlíčku, dej mi hubičku!,Darebák apod.) a také celovečerních her, z nichž velká část byla zfilmována. Patří mezi ně například Falešná kočička, Slečna prokuristka, Podvodnice, Románek na horách, Hříšnice, Spodničky, Ta naše Máňa atd.
Slečna prokuristka je jednou z četných veseloher Josefa Skružného. Premiéra hry proběhla roku1924.
Ocitáme se na oslavě zasnoubení slečny Věry s Ladislavem Zazvonilem, synem Cyrila Zazvonila, který vlastní prosperující nakladatelství. V tomto podniku Věra pracuje a nedávno byla dokonce povýšena na prokuristku. Práce je jí nade vše, což pan Zazvonil věru rád vidí - syn Ladislav o podnik nejeví valný zájem a Věra je jeho nadějí do budoucna. Oslava se koná u životem znuděného a bohatého Oldřicha, který se nedávno rozhodl pro sebevraždu. V zamýšleném činu mu však zabrání Věra: pokud jí věnuje rok svého života bez majetku, ukáže mu, že život má smysl. Oldřich ze zvědavosti souhlasí a nastupuje do účtárny Zazvonilova nakladatelství, kde s Věrou tvrdě pracuje a postupně se do ní zamilovává. Když se Věře ze svých citů vyzná, je odmítnut - ona má ráda jen práci a lidi pracovité; takový Oldřich rozhodně není. Nechce to však hned tak vzdát. Dovídá se, že pan Zazvonil posunuje termín svatby na dobu dřívější, neboť se cítí starý a chtěl by Věře předat závod. Oldřich Věře vytýká, že si chce vzít Ladislava, kterého nemiluje, pohádají se, Oldřich zruší jejich úmluvu a odchází. Věra v rozčilení vyhodí z práce líného pana Luňáčka, který představuje pro pana Zazvonila maskota nosícího štěstí.
Za půl roku se se všemi opět setkáváme a zjišťujeme, že Věra zrušila své zasnoubení, Ladislav odjel někam do ciziny a pan Zazvonil má problémy s nakladatelstvím. Je tedy nucený přibrat obchodního partnera. K Věřině zděšení i údivu se jím stává právě Oldřich, který se po odchodu od Zazvonila rozhodl řádně pracovat, aby si ho Věra mohla vážit. Ta o jeho úmyslech zatím nic neví a chce dát výpověď. Oldřich jí v tom zabrání a navzájem si vyznají lásku. K úplnému završení štěstí se vrací půl roku marně hledaný pan Luňáček.
Do hry je začleněn krátký epizodický příběh, který se odehrál v Zazvonilově nakladatelství. Mladá zaměstnankyně Pepička se rozhodne, že si vezme toho, kdo se jí zeptá, co umí. Zároveň se s přítelkyní posmívá mladému účetnímu Šrámkovi, který chodí značně zanedbaný. Jenže je to právě on, který jí čekanou otázku položí. Zamilují se do sebe a nakonec se berou."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ