"Král Oidipús
Sofokles
Věštba určila králu Laiovi, že ho jeho vlastní syn usmrtí a ožení se s jeho manželkou, svou matkou. Když se mu narodil syn, přikázal, aby mu probodli nohy a pohodili jej v lese na hoře Kithariónu. Otrok, který toto měl provést, odnesl novorozeně k pastýři korintského krále. Král Polybos neměl vlastní děti, a proto ho přijal za svého. Dal mu jméno Oidipus, což znamená "s opuchlýma nohama.", a svědomitě se ujal jeho výchovy. Když mu při hostině opilý přítel vytkne Oidipovi jeho původ, odebere se tento do delfské věštírny, aby se otázal na své rodiče. Dozví se, co je mu věštěno, a domnělé rodiče opouští.
Cestou nevědomky zabije svého vlastního otce, krále Laia. Nedaleko Théb rozluští záhadu Sfingy a osvobodí město od nestvůry. Odměnou dostane královský trůn a ruku ovdovělé královny Iokasté. Zatím však neví, že je jeho matkou. Po několika letech postihne Théby strašný mor. Tím začíná Oidipova tragédie. Oidipus zjistí, že mor bude sužovat Théby do té doby, dokud bude žít vrah krále Laia. Pouští se do pátrání a věštec Teiresiác mu naznačí pravdu. On jej v hádce vyhostí z paláce.
Za vším vidí svého švagra Kreóna, který se chce, dle jeho mínění, zmocnit trůnu. Z toho důvodu se pouští do hádky i s Kreónem. Po dalším pátrání zjišťuje, že vrahem je zřejmě on sám. Vyslýchá muže, který viděl Laiovu vraždu. Tu se v ději objevuje křesťanský pastýř, který mu přináší zprávu o Polybově smrti a možnosti nástupu Oidipa na trůn. Ten však má z návratu strach. Po výslechu Thébského pastýře se Oidipus dozvídá celou pravdu. Iokasté se ve svém pokoji oběsí. Oidipus, když vidí, co způsobil, se raději oslepí, aby neviděl následky svých činů. Usmíří se s Kreónem a po čase je vyhoštěn z Théb.
Hlavní postavy:
Oidipus (král thébský)
Vedlejší postavy: Laios (král), Iokasté (královna, jeho žena, matka krále Oidipa později i jeho žena), Kreón (Iokastin bratr), Teiresiás (věštec), Polybos (král korintský)
Teoretický rozbor:
Nejhlubším smyslem knihy je, zdá se, zobrazit sílu osudu a bezmocnost člověka v boji proti němu, podat obraz lidského utrpení a obhajobu lidských ctností.
Děj je sevřený, nečleněný na akty. V přítomném ději je postupně odhalována minulost s ním související.
Uskutečněna je hluboká analýza lidského nitra, sebereflexe."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ