"Jeden den Ivana Děnisoviče
Solženicyn Alexandr
Podnětem pro napsání této novely byly vlastní Solženicynovy zážitky v koncentračním pracovním táboře Gulag. Částečně autobiografický příběh vypráví vězeň, který se dostal do německého zajetí, ale podařilo se mu uprchnout. Po návratu ke své jednotce byl tajnou policií považován za kolaboranta a zrádce a byl odsouzen k deseti letům nucených prací na Sibiři. V pracovním táboře je velmi drsné prostředí, vládne zde velmi tvrdý režim. Hlavní postava této novely, Ivan Děnisovič, v pracovních táborech na Sibiři prožije celých osm let a čeká ho propuštění. Od ostatních vězňů ale ví, že takové jako je on čeká buď vyhnanství nebo dostanou dalších deset let. Sledujeme jeden den jeho života – od budíčku po večerku – se vším, co milióny takových nespravedlivě odsouzených lidí v lágru potkávalo. Jak se tedy v takovém komunistickém pracovním táboře v padesátých letech žilo, respektive přežívalo? Vstávalo se ráno vždycky v pět. Budíčkem bylo tlučení kladivem do kolejnice poblíž štábního baráku. Ivan Děnisovič-Šuchov je prostý člověk, rolník. Za ukrutného mrazu tvrdě pracuje a věří, že se brzy a ve zdraví dostane na svobodu. Šuchov patří mezi ty, kteří se kromě povinné šichty věnují i jiným melouchům. To je pro ně jediná možnost, jak si přilepšit, neboť mu jeho rodina z ekonomických důvodů nemůže posílat balíčky. Vyjadřuje opovržení nad těmi, kteří vylizují cizí misky nebo žebrají. Vždy si chce zachovat lidskou hrdost a přitom udržet čistou tvář a ruce. Při čtení si člověk uvědomuje, kolika zdánlivě bezvýznamných každodenních věcí si nevšímáme a nevážíme. V lágru je bohatstvím i krajíc chleba navíc. Na mukly čekají každou chvíli nástrahy v podobě číhajících dozorců, ukrutného mrazu, tvrdé dřiny a také méně poctivých trestanců.
Ve čtyřiceti stupních pod nulou provádějí špatně oblečení vězni stavební práce. Děnisovič-Šuchov právě řeší stavbu zdi. K radosti mu stačí málo, třeba i vítězství v „závodě“ s kolonou mechaniků. Děnisovič- Šuchov se usmívá a jeho úsměv v zarostlé, ztrápené a vyhublé tváři vypadá zázračně. Největší požitek mu přinese vykouření cigarety. Cigarety jsou obrovským pokladem a dopřát si jednu denně představuje mimořádný vrchol blaha. Seznamujeme se i s mikropříběhy Děnisovičových spoluvězňů – např. Feťukova a Šolochova. Večer vyčerpaný Ivan Děnisovič usíná s pocitem vlastně dobře proběhnuvšího dne. Takových už Děnisevič strávil v lágru bezmála čtyři tisíce...
Téma zpracování vlastních zážitků z nedobrovolného pobytu v komunistickém lágru naplňuje celé Solženicynovo dílo. Kromě novely Jeden den Ivana Děnisoviče je nejznámější knihou několikadílné Souostroví Gulag."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ