"Kuře melancholik
Šlejhar Josef Karel
Josef K. Šlejhar bývá označován za představitele českého naturalismu. Patří mezi autory méně známé, přestože svým dílem představuje významný přelom české prózy. Namísto klidného objektivního popisu reality (jak bylo v druhé polovině 19. století běžné) podává zjitřené postřehy a dojmy, nabízí vzrušenou a zneklidňující zpověď nitra, doprovázenou chmurným a tíživým výrazem.
Kuře melancholik (1889) se jeví jako běžný žánrový obrázek. Jednoho rána vyjde malé dítě z velkého kamenného domu a srovnává si v hlavě, co se včera zběhlo. Zavedli ho k loži nemocné matky a dnes mu řekli – umřela ti maminka, ale dítě tomu nerozumělo. Jeho pozornost byla upoutána pozoruhodným dojmem – slepice chocholačka se vyhrnula ven ze sklepa s hejnem žluťoučkých kuřátek. Obraz nového, rodícího se života se v dětské mysli prolíná s obrazem mrtvé, němé maminky. Další události se odvíjejí úryvkovitě, částečně ve vzpomínkách, částečně v současnosti.
Dítě si všimlo, že jedno neduživé kuře se vyhýbá ostatním, ale sedí stranou. Do textu se dostává hrozivá předtucha, že také dítěti život připravuje podobný osud. Tato paralela se rozvíjí v chmurnou a baladickou představu nadcházejícího konce a zániku. Drobné detaily povídky, vycházející ze všedních zážitků a událostí mají předzvěst katastrofy. Dítě se s údivem dívá, jak si otec prohlíží v zrcadle své dosud zdravé zuby, což je příznakem kruté a bezohledné živočišné vitality. Se strachem vyciťuje úlisné chování jedné mladé příbuzné, která se v domě stane paní a jemu krutou macechou (jejím přičiněním nakonec chlapec umírá). Je svědkem pozdního milostného otcova vzplanutí. Tyto detaily mají zvláštní hodnotící platnost, jsou znakem osudového předurčení života, signálem hrozivých a tragických významů. Sama událost matčiny smrti je obklopena mysteriózními příznaky: při pohřbu vyje pes, dobytek jeví nepokoj, stromy šumějí, jako by naříkaly apod.
Základní rys Šlejharovy prózy spočívá v umocnění chmurné, tragické stránky života, v absolutizaci zla, které má v jeho tvorbě význam zásadní. Zobrazení zla, zápor vycházející z naturalistické pudovosti a životního determinismu, bývá v jeho díle obvykle jen překreslen, umocněn a doveden až k absolutní podobě. Většinou nalézáme zlo tak všemocné, že je prostě nelze unésti. Častým Šlejharovým východiskem pak bývá dítě, jako je tomu i Kuřeti melancholik. Dětský pohled je totiž protikladný ke světu dospělých, který je vždy zobrazen nepřátelsky a krutě. Dítě ještě nerozeznává dobré a zlé, je pouze bezprostřední a upřímné.
Svou prostou a drsnou, někdy i směšnou a naivní výpovědí se autor chce odlišit od dobových rafinovaně estetizujících norem. Jde mu o prosté pozorování, jež se zvláštní citlivostí líčí hrubé a primitivní rysy života, zejména věnuje pozornost zjevům a lidem zbídačeným, chorým a neduživým."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ