"Rodinné štěstí
Tolstoj Lev Nikolajevič
Jedná se o jeden z kratších a méně známých románů L. N. Tolstého. Příběh je vyprávěn z pohledu mladé ženy, šlechtičny Mášy (Marji), která žije na venkově spolu s mladší sestrou Soňou a starou rodinnou přítelkyní Káťou, pěstounkou, která se o obě dívky stará po smrti jejich matky. Ta zemřela již před rokem, dívky žijí na vesnici proto, že drží smutek. Krom toho neznají své majetkové poměry, a tak ani vycestovat nemohou a jen čekají na příjezd poručníka.
Matka Máše před svou smrtí slíbila, že ji vezme do Petrohradu a uvede do společnosti. Máša se velice těšila, ale teď se na vesnici nudí, nemá co dělat a lituje, že zde promrhá svá nejlepší léta – je jí právě sedmnáct. Jednoho dne přijede poručník, známý rodiny Sergej Michajlyč. Máša má velikou radost a vůbec jsou celý večer všichni šťastní a veselí. V létě Michajlyč rodinu opět navštíví a do Máši se zamiluje. Ta si ho velice váží, je jí sympatický a po nějaké době jeho lásku opětuje. I když Michajlyč dosáhl již 36 let, nakonec se dohodnou na svatbě.
Marja zažívá nejšťastnější období svého života. Je plná ideálů a nadějí do budoucna, plánuje společný život. Po svatbě žijí krátce na venkově, jsou šťastni a tráví většinu času spolu. Po dvou měsících odjíždějí do Petrohradu. Máša je okouzlena bohatými zábavami, kulturním životem, vše je pro ni nové, zajímavé a vzrušující. Naproti tomu Michajlyč nemá okázalé šlechtické zábavy a plesy příliš v lásce, mnoho lidí je mu nesympatických, i tak ale často s Mášou chodí na plesy, koncerty, do divadel, na opery a apod. Michajlyč pohrdá bezduchostí a falší panských zábav, život aristokratů je mu odporný. Kvůli tomu mezi manželi dojde k první hádce – Michajlyč žárlí, protože Marja na jednom z plesů koketuje s jedním princem. Chce odjet na venkov, ale Marja si nakonec vymůže odjezd až po jednom rautu, kterého se ještě chce zúčastnit.
Marja porodí dítě a vzápětí oba odjíždějí do Heidelbergu, kde má manžel nějaké řízení. Marja mezitím na krátkou dobu odjíždí do lázní v Badenu, kde se spřátelí s místní honorací. Jednou náhodou vyslechne rozhovor dvou mužů, kteří srovnávají její krásu s jinou kněžnou. Cítí se tím velice dotčena. Cestou z jedné vyjížďky se na lesní cestě zdrží s jedním vojákem, který jí vyzná lásku a pokusí se ji políbit. Marja je velice rozčilená a bezradná, hned večer proto odjede za mužem a požádá ho o urychlený návrat zpět do Ruska.
Kniha končí v Rusku, kam se manželé vracejí na své venkovské sídlo. Marja se cítí provinile, ale konečně si uvědomí sílu své lásky k Michajlyčovi. Nejsou již sice vášnivě zamilováni, o to je však jejich láska silnější. Marja si uvědomí, že manželství má být především přátelstvím, spojením dvou bytostí, které spolu chtějí trávit poklidný zbytek života."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ