"1. Nezaměstnanost
1.1. Druhy nezaměstnanosti
Za nezaměstnaného považujeme pouze toho, kdo si práci aktivně hledá, ale nemůže žádnou najít. Míru nezaměstnanosti lze následně zjistit z údajů úřadů práce. Hovoříme ovšem o registrované nezaměstnanosti. Lidé se dobrovolně hlásí na úřad práce především z důvodů finanční podpory ze strany státu. To ovšem není jediná služba, kterou úřad práce může nabídnout. Klienti mohou dostat také poradenství. Jsou ovšem lidé, kteří se z nějakých důvodů na úřady práce vůbec nehlásí. Může to být například z důvodu krátkodobé nezaměstnanosti, kdy člověk odejde z jednoho zaměstnání a během krátkého časového úseku se přesune do zaměstnání nového. Jsou to ale i lidé, kteří ztratili nárok na dávky nebo nevěří, že jim úřad práce vůbec pomůže nové místo naleznout. Reálná nezaměstnanost je tedy o určitě procento vždy vyšší než nezaměstnanost registrovaná.

 Frikční nezaměstnanost představuje pouze krátkodobou nezaměstnanost, kdy jedinec opustil svoje dosavadní zaměstnání, zvažuje další nabídky a nějakou dobu trvá, než začne znovu pracovat. Délka období, kdy je jedinec nezaměstnaný bývá poměrně krátká, jedná se zhruba o 3 měsíce nezaměstnanosti.

 Strukturální nezaměstnanost je delší než frikční. Odvíjí se od změn, které nastanou na pracovním trhu. Po některých povoláních se poptávka zvyšuje a po některých snižuje. Člověk může jít pracovat do odvětví, které expanduje, ale vyžaduje to po něm rekvalifikaci, což znamená určitě větší zásah do dosavadního života než v případě zmiňované frikční nezaměstnanosti.

 Cyklická nezaměstnanost. Ekonomika prožívá fázi celkového hospodářského poklesu a nezaměstnanost prostupuje napříč všemi odvětvími.

 Sezónní nezaměstnanost. Je krátkodobá a způsobuje nestabilita v odvětvích, které jsou závislé na počasí, jako je stavebnictví, zemědělství atd.

Dobrovolnou nezaměstnaností označujeme případy, kdy lidé nechtějí pracovat za každou cenu. To znamená, že například hledají zaměstnání, které by platově odpovídalo jejich představám a během této doby jsou nezaměstnaní. Dají přednost raději tomuto scénáři, než aby pobírali nižší mzdu, než tomu bylo doposud. Samozřejmě v případě, že je podpora ze strany státu malá a doba jejího trvání nízká, bude dobrovolná nezaměstnanost taktéž trvat krátkou omezenou dobu. To je jeden z důvodů, proč není dobré, aby nezaměstnaný člověk pobíral od státu vysokou částku podpory. Takový člověk naprosto ztrácí motivaci k tomu, aby si našel nové zaměstnání.

V případě nedobrovolné nezaměstnanosti je situace opačná. Jedinec je ochotný přijmout práci i za nižší mzdu, přesto se mu nové zaměstnání nedaří najít. Příčinou nedobrovolné nezaměstnanosti bývají překážky, které automaticky brání poklesu mezd. Často jsou to samotné odbory, které brání poklesu mezd a stejně tak zaměstnavatelé často k těmto krokům nutí strach, že by došlo následně k demonstracím a žádostem o mzdy vyšší. Dalším důležitým pojmem ve spojitosti s touto problematikou je „přirozená míra nezaměstnanosti“. Jedná se o míru nezaměstnanosti, která nezpůsobuje žádné výkyvy a pracovní trhy jsou v rovnováze. To znamená, že se neprojevuje ani nedostatek pracovníků ani nedobrovolná nezaměstnanost."