"Počátky dědičných královských Čech
 dochází také k hospodářskému rozkvětu státu
 růst počtu obyvatel (agrární revoluce – více lidí se uživilo)
 od poč. 13. stol. také dochází k vnější kolonizaci
 osidlování pohraničních výše položených oblastí a to zejména Němci z Říše
 roste velikost plochy obdělávané půdy (více lidí se uživí)
 výrazně roste počet nově založených měst
 města zakládá zejména panovník (královská) a šlechta (poddanská)
 královská města jsou více nezávislá na své vrchnosti (králi)
 různé funkce měst – např.
 nejčastěji obchodně-řemeslná centra (na křižovatkách obchodních měst)
 sídelní (sídlo nějakého feudála – např. biskupa, krále)
 věnná města – města královen - vdov
 horní města – tam, kde se těžily drahé kovy (velký význam ve středověku – drahé kovy byly hlavním bohatstvím státu

 omezení moci panovníka šlechtou
 získala své statky do dědičného držení, a proto se král snaží získat mocenskou oporu ve městech, která zakládá
 nejmocnějším šlechtickým rodem se stávají Vítkovci (zejména Rožmberkové – jedna z větví Vítkovců) – hl. jih Čech
 jejich erbovním znamením je růže (pánové z Růže)


 přímo uprostřed vítkovského panství zakládají čeští králové v 2. pol. 13. stol. České Budějovice nebo např. klášter Zlatá Koruna – střet moci šlechty a krále
 Přemysl Otakar I. zavádí primogenituru –
 nástupnictví nejstaršího syna panovníka (x seniorát)
 výhodnější primogenitura
 silnější pouto rodinné než rodové
 nástupce byl ve chvíli smrti otce nablízku – nemusel dobývat Pražský hrad"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ