"1 Úvod do psychologie poznávání

Cíle
Po nastudování této kapitoly budete umět:
1. Nastínit podstatu psychických procesů umožňujících poznávání.
2. Charakterizovat stupně poznávání.
3. Vyznáte se v pojmovém aparátu psychologie poznávání.
4. Dokážete specifikovat pojmy iluze, halucinace, amnézie, blud.


Klíčová slova:
Poznávání přímé a zprostředkované, čití, vnímání, percepce, představy, fantazie, pozornost, paměť, myšlení, řeč, halucinace, amnézie, blud.


Poznávací procesy umožňují člověku zachycovat, zpracovávat a hodnotit informace o vnějším světě a o sobě samém. Psychické procesy, které umožňují poznávání, jsou poměrně složité
a jejich podstata a funkce jsou předmětem psychologie. U procesu poznávání se dále budeme z psychologického hlediska zabývat strukturou a funkcí poznávacích procesů v jejich návaznosti na chování, prožívání a jednání člověka.

V zásadě můžeme v poznávání rozlišit dva stupně:
1. Přímé, bezprostřední smyslové poznávání, jehož výsledkem je názorný obraz skutečnosti (čití, vnímání, představivost),
2. Zprostředkované rozumové poznávání, kdy skutečnost poznáváme na základě zobecňování a odvozování vztahů mezi jevy (myšlení).

Aby poznávací procesy mohly plně fungovat, musí být zapojeny do systému osobnosti člověka, neboť z psychologického aspektu je poznávání individuální záležitostí. Činnost poznávacích procesů je tedy napojena zákonitými vazbami na psychologické funkce, kterými se zabýváme v kapitole o psychologii osobnosti.


1.1 Čití a vnímání

Poznávání začíná čitím a vnímáním (percepcí), jehož výsledkem jsou počitky a vjemy. Čítí
a vnímání jsou psychické procesy, kterými poznáváme to, co právě nyní působí na naše smyslové orgány. Vjem je zobrazením celého předmětu nebo děje, který působí momentálně na naše smysly (např. vjem jablka), kdežto počitek je jakýmsi „elementem“ vjemu, neboť je vyjádřením jedné kvality zpracované jedním určitým smyslem (např. u vjemu jablka to jsou počitky určité vůně, tvaru, barvy, hmotnosti, chutě atd.). Člověk zpravidla nemá s jednotlivými počitky zkušenosti, neboť vnímá svět jako celky – vjemy, které jsou již určitými zákonitými komplexy počitků. Vnímání by nebylo možné bez smyslových orgánů, které můžeme různě rozdělovat, např. na smysly dálkové (zrak, sluch, čich) a smysly dotykové (chuť a receptory v kůži umožňující počitky hmatové, tlakové, tepelné, bolesti ad.). Dále máme receptory ve svalech, šlachách, ve vnitřních orgánech, které nás informují
o napětí, tlaku, bolesti a dalších počitcích a vjemech, ve vnitřním uchu máme receptory, které umožňují vjemy polohy a pohybu.


1.1.1 Smyslové klamy, iluze, halucinace

Percepce člověka je z mnoha důvodů často zkreslená. Nejznámějším příkladem jsou tzv. smyslové klamy, které podléhají prakticky všichni lidé (např. rovná hůlka napolo ponořená do vody se nám zdá zlomená). Velmi zajímavé jsou tzv. iluze, což jsou inadekvátní vjemy, které zcela neodpovídají skutečnosti, i když mají ve skutečnosti podnět. Iluze má příčiny buď kvantitativní (vnímá se více či méně, než odpovídá skutečnosti), ale častější jsou příčiny kvalitativní, kdy iluze spočívá ve zkreslení vjemu (např. vlivem emoce). (V zešeřelém lese „vidíme“ v lehce se pohybujícím keři číhajícího člověka.)
Nejvýznamnější poruchou vnímání jsou halucinace. Je to již fenomén patologický. Jde o vjemy, případně počitky, které nemají příslušný podnět ve skutečnosti, ale nemocný je přesvědčen o jeho existenci. V tomto případě mluvíme také o pravých halucinacích. Jestliže však pacient si uvědomuje chorobnost těchto klamných vjemů, nevěří jim a neřídí se jimi, potom mluvíme o nepravých halucinacích či pseudohalucinacích. Více se o halucinacích může student poučit v učebnicích psychopatologie a psychiatrie."

Důležité informace jsou tučně značeny.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ