"Text-appeal
Žáček Jiří
Sbírka Text-appeal obsahuje písňové texty, které Jiří Žáček napsal, a kterých se ujali folkoví i pop-rockoví interpreti (např. Michal Prokop). Přesto nijak nesnižují kvalitu autorovy básnickosti a vykazují typické znaky jeho poetiky. Žáčkovi totiž skvěle sedí lehkost písňové formy, která se tímto doplní s hravostí jeho veršů. Je zajímavé, že básně této sbírky jsou zobrazením světa určitých antihrdinů – při bližším zkoumání zjistíme, že na kladném pólu stojí u Žáčka téměř deklasované živly. Je v tom kus humorné nadsázky, ale také symbol touhy po svobodném, neúředním životě. Jsou to různí flamendři, flinkové, noční ptáci, děti z dětského domova, utajená alkoholička, prostitutka, po nocích se toulající návštěvnice barů a lovkyně umělců... Pro všechny tyto černé ovce má básník pochopení. Má rád antihrdiny bez vyšších aspirací, kteří chtějí jenom svobodně žít, milovat a popíjet. Proti nim, na negativním pólu, stojí úřednická mašinerie, různí moralisté a strážci pořádku, ale i veskrze normální a řádní občané, kteří si žijí svůj maloměšťácký zatuchlý spořádaný život. Část básní ze sbírky je přímo avizovaných jako blues a opravdu bluesovou formu naplňují – např. Blues o lásce na první pohled, Blues pro Marilyn Monroe, Blues o světabolu, Blues o penězích, Blues konzumního člověka, Blues milenců ze strahovských kolejí, Blues milenců z kina Svět či známé Blues o spolykaných slovech, které nazpíval Michal Prokop se skupinou Framus Five s populárním refrénem „Až si pro mě přijdou funebráci“.
Rozbor jedné z básní:
Zvedni kotvu ofélie
Zvedni kotvu ofélie
od našeho stolu
Na cestu ti bude svítit
luna alkoholu
Vykašli se na hamlety
načechrej si peří
Takováhle mladá holka
ráda všemu věří
Vykašli se na hrdiny
mejdanů a žranic
Zvedni kotvu ofélie
než ti bude nanic
Vykašli se na hamlety
beztak nejsou praví
Honem jim dej pac a pusu
Nač si ničit zdraví
Zvedni kotvu ofélie
nabídnu ti rámě
Posadím tě do tramvaje
vrať se domů k mámě
Necukej se - - Že máš klíče
k půjčenýmu bytu?
Príma, ale zkazilas mi
celou moralitu
Tato báseň je psána veršovou formou s pravidelným rytmem a občasným střídavým rýmem. Jako slovní základna básně jsou použita typická slova a obraty hovorové řeči osmdesátých let dvacátého století jako „zvedni kotvu“, „dej jim pac a pusu“ a další. Zajímavé je záměrné užití malých písmen na počátku vlastních jmen Ofélie a Hamlet. Autor tím ukazuje, že nejde ani tak o konkrétní Shakespearovy dramatické postavy, ale o obecné vyjádření dychtící dívky (Ofélie) a jejího hrdiny (Hamlet), v tomto případě ironizovaného ještě užitím množného čísla „hamleti“. Reálnou situaci, která může být básní popisovaná, je ambice mladé dívčiny seznámit se blíže se skupinou jakýchsi umělců (nelichotivě nazývaných „hamleti“). Jeden z nich ji jde vyprovodit na tramvaj, nicméně jeho morální přesvědčení vezme za své."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ