"Rozvoj citového života člověka. Charakteristika citových projevů a klasifikace citů.

Emoce
- Z latinského emovere = vzrušovat
- 3 složky: tělesná (zrychlený tep, pocení, chvění, základem je poplachová reakce = příprava na boj, nebo útěk), výrazové chování (bezděčné, mimovolní vnější projevy), subjektivní fenomenologická komponenta (sociální modifikace, v prvních letech spontánní, později se člověk přetvařuje, emoce skrývá, zvýrazňuje, či simuluje, pocity, cítění)
- Vztah člověka k sobě samému i k okolnímu světu.
- subjektivní hodnocení reality, které se liší od racionálního posuzování
- provázejí veškeré lidské chování

Nervová soustava – je základem osobnosti člověka, přejímá a třídí podněty z prostředí
- je zdrojem aktivity
- k citovému vzrušení vede důležitý neurofyziologický mechanismus vycházející z hypotalamu (podkorové oblasti mozku), který aktivizuje mozkovou kůru i celý organizmus, impulzy vracející se z výkonných orgánů zpět do mozku citové prožívání ještě zesilují

Cítění
- subjektivní prožitek pozitivního, či negativního
- emoce = nižší, city = vyšší
- u citového prožívání rozlišujeme: hédonickou kvalitu (líbí x nelíbí), trvání emocí (od několika sekund po roky až navždy), intenzita (napětí-uvolnění, vzrušení-uklidnění), polarita (jsou bipolární, subjektivně hodnoceny jako pozitivní, či negativní, radost-smutek, citová ambivalence = tendence ke střídání protikladných pocitů)
- jsou spontánní, nakažlivé, bezprostřední (máme od nich menší odstup, než od představ nebo myšlenek) a neopakovatelné
- základní projevy cítění: nálady (dlouhotrvající citové vztahy, delší, než city, ale kratší než citové vztahy, slabší intenzita, neustále jsme nějak citově naladění), city (zřetelné emoční prožitky svébytné kvality - radost, smutek, hněv, zoufalství), citové vztahy (city vznikající k druhým lidem, k určitým činnostem, či k sobě samému – důvěra, žárlivost, přátelství, láska)
- Afekty: prudké výbuchy citů, nemají dlouhého trvání - zlost, strach z něčeho, zděšení
- Vášně - intenzivní, hluboké a dlouhotrvající citové stavy, mohou být pro jedince zhoubné (karbanická, hra na automatech, vášeň pro alkohol), ale i rozvíjející (sportovní, čtenářská, sběratelská)
- Funkce citů: kladné city spjaty s biologicky žádoucími stavy, záporné s nežádoucími, biologicky účelně se snažíme zbavit záporných citů a dosáhnout kladných, jsou kompasem k orientaci vědomé psychické regulace a k vytváření žádoucích návyků

Dělení citů:
Vyšší a nižší city
1. vyšší city
- mravní (etické) – normy vhodného slušného chování, základní mravní principy, při hodnocení chování a činů vlastních či druhých, hanba (při přistižení u porušování etických či sociálních norem – při krádeži, lhaní), stud (v trapných situacích týkajících se osobních, intimních záležitostí, slabostí, nedostatků), pocit viny x pocit křivdy (komplexní cit, vzniká na základě vnitřních mravních kritérií)
- intelektuální – spjaty s poznávací činností člověka, s jeho zvídavostí, hledáním pravdy a smyslu života, patří sem emocionální jevy jako: pochybnost, přesvědčení, tvůrčí nadšení, trýzeň z nepoznaného
- estetické – jsou vyvolané pojímaní krásy a disharmonie vnímaných předmětů, jevů přírody, činů lidí a různých lidských výtvorů (nejen literární, hudební a výtvarné, ale i předměty denní potřeby)
- láska (nejsložitější lidský cit) – E. Fromm definuje lásku jako odpověď na problém lidské existence, láska BRATRSKÁ, MATEŘSKÁ, EROTICKÁ, SEBELÁSKA, LÁSKA K BOHU

2. nižší city – emoce, pozorujeme i u nižších živočichů, spojeny s uspokojováním základních potřeb. Změnou situace nebo vnitřního stavu organismu okamžitě mizí (uspokojení hladu, spánku, sexu)."

Důležité informace jsou tučně značeny. Práce obsahuje 7 stran skenovaného textu. Součástí práce jsou tabulky a schéma o rozsahu cca 1 strany. Otázky jsou zpracovány v rozsahu cca 5 až 10 stran.