"1. Vlastní duchovní život
Vyrůstal jsem v ateistické rodině a do začátku střední školy jsem se o náboženství v podstatě nezajímal. Moji rodiče sice nemají příliš v lásce křesťanské církve, především katolickou, ale náboženství obecně jim nevadí. Judaismus jim naopak přijde zajímavý, i když spíše z hlediska kultury a zvyků, než náboženského. Zlom přišel v mých patnácti letech, kdy jsem navštívil Festival židovské kultury v Třebíči. Od tohoto okamžiku jsem se začal více zajímat o židovskou kulturu a náboženství. Během střední školy jsem shromažďoval informace o judaismu a učil se základům hebrejštiny. Když jsem potom přemýšlel o vysoké škole, hledal jsem místo, kde by se dalo toto nadšení rozvíjet a tak jsem se dostal právě na HTF UK. Jako další obor k judaistice jsem si vybral religionistiku. Zpočátku především kvůli tomu, že filosofie ani teologie mne moc nelákaly, ale dnes jsem nadšený pro oba obory stejně.
Právě během střední školy a začínajícího studia na HTF jsem začal více přemýšlet o duchovních záležitostech. Myslím si, že ve všech náboženstvích se skrývá nějaká pravda. Sám nevěřím v žádné konkrétní náboženství, ale snažím se propojovat jejich učení a z každého vybrat to, co „se mi hodí“ ,nebo co považuji „za správné“. Nevím, jestli je jen jeden bůh či jich je více nebo jestli jsou někteří nebo všichni ženského rodu. Každopádně si ale myslím, že existuje nějaká síla, která nás přesahuje.

2. Církev československá husitská
CČSH byla založena roku 1920 skupinou katolických kněží kolem Karla Farského, kteří se pokusili navázat na reformní snahy, katolický modernismus a českobratrské a husitské tradice. CČSH se měla stát jakousi „českou národní církví“, kvůli čemuž se od ní odtrhla skupina kněží, kteří se připojili k pravoslavné církvi. Do roku 1971 se používal jen název Církev československá (CČS).
CČSH je protestantská církev, která je součástí tzv. Leuenberské konkordie. Zajímavé je, že nejvyšší autoritou není žádný papež (jako u katolíků) ani Bible (jako u většiny protestantů), ale je jí Duch Kristův. CČSH má podobný liturgický řád jako katolická církev a má i stejný počet svátostí. Na rozdíl od ní ale nemá učení o transsubstanciaci, není zde úcta ke svatým, je povoleno manželství kněží a i ženy mohou vykonávat farářskou činnost. Není zde ani zpověď, kterou je ale možné nahradit tzv. pastoračním rozhovorem.
Základní skupinou v církvi je obec, jejíž vůdčí osobností je farář. Obce dohromady tvoří diecéze v čele s biskupem a nejvyšším představeným církve je patriarcha.

3. Konkrétní sbor
Ve městě H. existuje husitský sbor už od dvacátých let dvacátého století. Modlitby se konaly v jedné školní třídě až do roku 1956, kdy církev zakoupila místní synagogu. I kvůli tomu se zde pořádají pod záštitou CČSH akce spojené s židovskou kulturou. Současná farářka není místní a na bohoslužby dojíždí z blízké obce, což je paradoxní vzhledem k tomu, že H. jsou větší město. Bohoslužby pravidelně navštěvuje kolem deseti osob. Jakýmsi pomyslným „pilířem“ sboru je jedna rodina, která čítá pět členů – rodiče, dvě děti a babička. Farářka dokonce označuje společenství za „ekumenické“, protože otec rodiny je katolík, který na bohoslužby dochází občas."

Součástí práce jsou obrazové přílohy o rozsahu 2 stran.