"Psychologická analýza vzťahu učiteľ – žiak.
(Zložky vzťahu učiteľ – žiak, typy vzťahov učiteľ – žiak).
K vytvoření vztahu učitel – žák dochází v důsledku jejich sociální interakce. Základním předpokladem úspěchu ve výchovně-vzdělávacím procesu je vytvoření správného vztahu mezi učitelem a žákem. Nejvhodnější je taký vztah, kdy se představy žáků o sobě samých kryjí s představami učitele o žácích a naopak.
J. Štefanovič /1976/ zdůrazňuje 3 základní oblasti interakce učitele ve vztahu k žákovi:
- pedagogické schopnosti,
- didaktické zručnosti
- osobnostní vlastnosti,
které představují kvalitu učitelovi osobnosti jako základního činitele kvality vztahu mezi učitelem a žákem.
Kvalitu vztahu žáků k svým učitelům a naopak ovlivňuje i vztah žáků k učebnímu předmětu. J. Hvozdík v postojích učitele k žákovi z hlediska optimalizace vzdělávacích výsledků pokládá za nejdůležitější: lásku k dětem, všímavost vůči nim, správnou míru úcty a náročnosti vůči žákovi osobnosti, důkladné poznání žákovi individuality a taktní přístup k němu, a také pedagogický optimismus učitele.
Interakční proces
Interakční proces realizuje svého druhu sociální celistvost, jejíž součástí je navozování vnitřních pochodů a změn v osobnosti obou aktérů a tyto změny se zase zpětně promítají do dalšího průběhu interakcí.
Typy interakce dle Heluse
1. Reaktivní - vzájemné reagování.
2. Osobnostně blokující - když učitel má požadavky a trestá chyby, žák se bojí.
3. Úkolově orientovaná - Učitel sleduje obsah látky, nebere ohled na slabší.
4. Úkolově orientovaná a osobnostně rozvíjející - Učitel aplikuje strategii rozvíjející žákovu osobnost.
Vztah učitel – žák má interakční podobu a může se pohybovat v prostoru mezi vysloveně kladným a úplně záporným. Stejně žák i vyučující si už od prvních chvil složitou cestou vzájemné komunikace, poznávání a prožívání obrazu učitel žáka a opačně formuje představy, postoje, které v konečném důsledku utváří základ formování vzájemného vztahu. Z hlediska učitele pozitivní vztahy k žákovi utváří předpoklady na zvýšený zájem o žáka s možností kladnějšího hodnocení jeho výsledků. A naopak, negativní vztahy nejednou vedou k menší starostlivosti o žáka a navozují tendence k zápornějšímu hodnocení neoblíbeného žáka. Pozitivní vztah vyučujícího k žákovi se odrazí především ve zlepšení výchovně-vzdělávacích výsledků, v oblibě předmětu svého učitele, čím se výrazněji zvyšuje vliv učitelovi osobnosti na žáka. Na druhé straně i negativní vztah žáka k učitelovi zákonitě způsobuje mnohé výchovné a vzdělávací problémy.
Kvalitu vztahu učitel – žák tedy v podstatné míře ovlivňuje osobnost učitele, tedy jeho celkové chování vůči žákům, odborná erudice a schopnost přiměřeným způsobem zprostředkovat informace z hlediska věkových a individuálních osobitostí. Je to i mravní profil učitelovi osobnosti, kde výrazně vystupuje do popředí jednota slov a skutků.
Činitelé vztahu učitel – žák
a) Přímí činitelé – pociťuje je, vidí (spravedlnost, přátelství, empatie)
b) Nepřímí činitelé – věk, pohlaví, životní styl
Determinanty vztahu učitel – žák
1. Učitelova osobnost – souhrn jeho osobních vlastností, vědomostí, chování
2. Žákova osobnost – souhrn osobních vlastností, postojů, chování
3. Pedagogické situace – okolnosti za jakých k interakci dochází


Složky vztahu učitel – žák
1. Oficiální (institucionální) složka – učitel představuje reprezentanta společnosti s pravomocí klást na žáka jisté požadavky, které žák musí respektovat a plnit. Učitel je zároveň zprostředkovatel mezi společností, žákem, rodiči.
2. Rodičovsko – synovská složka – učitel projevuje o žáky jistou starostlivost, radí jim, zajímá se o jejich budoucnost, povolání, projevuje jisté city a i žáci se často s problémy obracejí na učitele jako na rodiče.
3. Přátelská složka – vztah mezi učitelem a žákem je nejednou poznačený i vzájemným svěřováním se (především ze strany žáka) s různými osobními problémy.
4. Osobní a lidská složka – učitel a žák se společně zúčastňují akcí, společně prožívají úspěchy a neúspěchy ve škole, posuzují vzájemně své vlastnosti. Projevují se před sebou vzájemně i ze své osobní lidské stránky jak učitel, tak i žáci.
Druhy vztahů učitelů k žákům
1. Autoritativní – nerespektuje zájmy a postoje svých žáků, nepřipouští diskuzi, je nepřístupný k problémům žáků.
2. Liberální – neschopný vnést do vzdělávací a výchovné práce pevné cíle a úlohy, to má za následek anarchii vztahů.
3. Demokratický – dokáže tvořivě podchytit pozitivní sklony a vnést je do souladu s vyššími výchovně – vzdělávacími cíly, umí vytvořit pevnou přátelskou skupinu se smyslem pro demokratické soužití všech jejich členů."

Součástí práce jsou tabulky o rozsahu cca 0,5 strany. Otázky jsou zpracovány v rozsahu 1 až 6 stran.