"1. Předmět studia psychologie osobnosti

Poměrně mladá disciplína, která vzniká v 2. polovině 20.století.
PO je rebelující disciplína, která se vyvíjí mimo akademická pracoviště v reálném prostředí (konkrétně jde o prostředí duševně narušených osob.

Předpokladem vzniku PO je nahromaděná zkušenost zejména lékařů. Vzniká na zdravých osnovách přímým kontaktem s realitou.

Funkční disciplína – směřuje k nahromadění vhodných prostředků k řešení problémů.
Rýsovaly se určité koncepce, které odpovídaly na otázky:
- z čeho se osobnost skládá?
- jaká je struktura osobnosti
Prvky, které odpovídají za veškeré rozmanitosti lidského projevu, konání, důslednost individuálního projevu v měnících se podmínkách

Cíl PO
- seznámit se s individuálními variacemi v rámci normálního chování.
- zaměřuje se na jedince
- vytváří určité integrální pojetí – jak konkrétní osoba myslí, jak a co prožívá
- hledání vnitřních příčin (myšlení, prožívání, jednání)
- zaměřenost, snaha objasnit motivační předpoklady, vnitřní předpoklady (jdou ze mě). Otázka: proč?
Nejvyšší cíl každé vědy.

OSOBNOST
PŘEDMĚT studia PO.
Pojem osobnost: pojem osobnost vysvětluje mnoho teorií. V běžném životě pod pojmem osobnost můžeme označit například nějakého významného člověka. V psychologii označujeme pojmem osobnost každého člověk (jednotlivce, skupinu lidí se společnými znaky, člověka vůbec-obecně.)

Definice osobnosti: existuje mnoho definic.
V psychologii termín osobnost stále častěji označuje jednotu psychických procesů, stavů a vlastností, souhrn vnitřních determinant prožívání a chování. Přesouvá se tedy zvenčí dovnitř.
Osobnost je definována jako dynamický zdroj chování, identity a jedinečnosti každé osoby.
Teoretici „já“ vnímají osobnost jako něco, co skutečně existuje a co má skutečné účinky.
Behavioristé oproti tomu pokládají osobnost za pouhou odvozeninu z chování, jež samo je jediným přímo pozorovatelným a měřitelným jevem.

Obecná definice: Osobností je organický celek vrozeného a získaného, tělesného a psychického, typické pro daného jedince, projevující se v jeho chování a jednání.

Dynamika osobnosti – síly intrapersonální (mají vztah k našim vnitřním pochodům) a síly interpersonální (určují vztahy k lidem okolo nás) . Vnitřní svět každé osoby je složitou strukturou takové dynamiky – fyziologických, psychologických a sociálních potřeb, které působí jako motivační činitelé. Jsou zde i napětí a konflikty, jež jsou vyvolány tlaky z nitra osoby nebo z jejího prostředí.

G. W. Allport
Idiografický přístup. Teorie motivace.
Analyzoval různé definice. Nejčastěji je uváděna biosociální definice. Sociální přitažlivost osobnosti – to, co na mě zanechá nějaký efekt. Každá osobnost je jedinečná, neopakovatelná. Nelze ji hodnotit jako dobrou nebo špatnou. 1937 – Personality – přístup k osobnosti. PO zkoumá reaktivní entitu lidského jedince. Osobnost je to, co nám usnadňuje adaptaci prostředí (reaktivita). Osobnost je něco a dělá něco.
Nesnažíme se jen popsat osobnost, ale zodpovídáme otázku proč se něco tak děje... subjektivní výklad, interpretace skutečnosti. Na základě toho jednáme.
Chování je reakce. Jednání je cílevědomá aktivita. Svým přístupem oslovil humanistické psychology (Maslowa, Frankla)

Erich Fromm
Zembudhismus, seberealizace. Seberealizovaný člověk je spokojený a šťastný. Ten má splněné 2 imanentní (základní) lidské hodnoty: produktivitu (hodnoty) a lásku (reprodukci).

Abraham Maslow
Fenomenologická metoda - zkoumání vlastních duševních pochodů. Pozorování sebe sama. Disciplinovaný náhled do vlastních spontánních procesů. Není to metoda laiků. Postupné vnímání osobnostního růstu. Delší příprava. Postupné vnímání osobnostního růstu.

C.G. Jung
Výzkum parapsychologických fenomenů – například otázka Boha. Kult osobnosti: ideologie.

Společné znaky osobnosti:
Složky, které osobnost utvářejí a vzájemně spolu souvisejí. Tvoří tzv. strukturální a funkční jednotu.

• odlišnost a jedinečnost osobnosti – je jedinečná, neopakovatelná. Temperament – genetická dispozice, je biologicky dán.

• Všechny složky osobnosti jsou formovány jak biologickými, tak společenskými vlivy. Osobnost se vyvíjí v procesu socializace. Osvojujeme si základní funkce chování- očekávané = konformismus. Osobnost je jedinečná konstelace osobnostních rysů motivací.

• celistvost – Některé definice považují O za primární celek, který teprve naše analyzující mysl rozkládá a hledá v něm složky, jednotky nebo dokonce elementy. Většina psychologů pod pojmem osobnost míní celek psychických projevů na rozdíl od zabývání se jednotlivými procesy, stavy nebo vlastnostmi, kterými se označují dílčí aktivity nebo jejich předpoklady.

• stabilita osobnosti - osobnost je poměrně stabilní. Člověk se neustále mění – osobnost také – vyvíjí se.
Konzistentnost – osobnost je složitý systém, různorodý, předpokládáme sladění, harmonie
Ideální osobnost – Arahat – člověk,který si zaslouží veškerou úctu. Lze toho dosáhnout. Odhozením všech pomíjivých pseudohodnot. Vlastní zdokonalování – meditace. Stav ideálního duševního zdraví.

• integrita – jednota všech protikladných vlastností osobnosti. Jung.

• důslednost osobnosti (relativní)

• potenciály – Předpoklady a příležitosti, které představují hranice rozvoje jednotlivých dispozic – motivů, rysů, schopností, podmínek.

• uvědomělost - hlavním znakem O je vědomí. Osobností je člověk jako nositel vědomí. Nejvyšší formou vědomí je sebevědomí, uvědomění si sebe sama jako osobnosti.

• Všechny složky osobnosti se projevují v činnostech.

• Všechny složky osobnosti se vyvíjejí a mění v průběhu života. V dospělosti je člověk relativně ustálenou osobností. Výrazné změny osobnosti v dospělosti nastávají pod vlivem nějakých významných zásahů do života. OSOBNOST – vlastnosti, obsahy, projevy, uvědomělé, socializované jednání."

Důležité informace a orientační body textu jsou tučně značeny. Čtyři otázky, které nejsou v textu zpracovány, nejsou zmíněny v obsahu.
Součástí práce je schéma. Otázky jsou zpracovány v rozsahu cca 1/4 strany až 8 stran.