"Vývoj předmětu psychologie v historickém průřezu

Vymezení předmětu psychologie se ve středověku měnilo na základě lidského poznání a filosof. zdůvodnění. Mělo 3 fáze vývoje:

V I. fázi vývoje se za předmět studia považuje duše. Za hlavní znaky této fáze lze uvést tyto:
1. Psycholog. existovala v úzká souvislosti s filosofií (např. estetika jako nauka o společnosti)
2. Duše byla viděna jako složitý útvar s jednotlivými částmi:
a) živočišné
b) rostlinné
c) rozumové - je nadřízena a) a b) a vystihuje specific. způsob prožívání a chování lidí
3. Otázkou bylo, kde je sídlo duše, jaký je vztah mezi tělem a duší
4. Starověká psychologie podávala souhrnný obraz o duši, tím koncipovala psychol. pojmosloví
5. V řeckém jazyku bylo napsáno 1. nejucelenější dílo (výstižné metafory a přirovnání)

V II. fáze vývoje předmětu psychologie vystřídala katolicky interpretovanou psychologii Aristotelovu. Tomáš Akvinský navázal na A. soustavu pojmů a zavedl do filosofie řadu nových potřeb( např. psychol. učení o svobodné vůli). Je příkladem myšlení feudál. společnosti (vyšší a nižší city, přeceňování poznáv. procesů).
René Descartes zavedl pojem "vědomí". Za zdroj i kritérium poznání považoval rozum.

Pro III. fázi je kladen důraz na nevědomí, které se používá pro vysvětlení chování a prožívání.
Podněty ovlivňující vymezení předmětu psychologie:
1. Základ. elementem HERBARTOVY práce jsou představy (jasné a temné).
2. Freudovo psychoanalytic. učení jehož těžištěm je výklad nevědomí; zdůrazňuje vliv nevědomí na chování a prožívání člověka
3. Tato fáze je zaměřena především na studium kognitiv. procesů
a studium osobnosti ve vztahu k sociálním faktorům prostředí (vlastnosti, rysy osobnosti).

Animistické pojetí.
- z latinského anima (duše)
Animismus je víra v existenci nesmrtelné, samostatné duše a duchovních bytostí. Je to
jedna z teorií o původu náboženství, která vznikla na konci 19. století. Animismus souvisí s prvotními představami a začátky chápání lidí jim nevysvětlitelných jevů. Animistické představy jsou základním prvkem všech současných náboženství.

Přírodní jevy i věci mají ducha.
Podstatou člověka je duše.
Duše jako dech, stín, odraz ve vodě, spánek atd.
Funkce: bdělostní, oživovací, řídící, poznávací.

Duše v pojetí Platóna a Aristotela.
Platón
Podle Platóna má duše 3 vrstvy: rozumovou, citovou a žádostivou. Rozumová sídlí v hlavě. Jako jediná ze 3 částí je nesmrtelná, nemá konec ani začátek. Představuje moudrost. Sídlem citové vrstvy je srdce. Zde se nachází statečnost. Poslední vrstvu-žádostivou nalezneme v podbřišku, tam se ukrývá uměřenost.
Platón také vytyčil cíl člověka. Tím by mělo být osvojení si nejvyššího dobra, kterého dosáhneme tím, že se pozdvihneme do nadsmyslového světa idejí. Aby toho člověk dosáhl, musí se osvobodit od všeho tělesného. K tomu slouží 4 základní ctnosti. Jsou to moudrost, statečnost a uměřenost. Čtvrtou je spravedlnost, kterou tvoří rovnováha tří předešlých. Ideu dobra považuje za absolutní a dokonalou. Když se od ní odchýlíme, konáme zlo."

Důležité informace jsou značeny tučně či podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ