"1. Metody měření fyzikálních veličin
Přímá metoda – hodnotu fyzikální veličinu měříme přímo (na stupnici nějakého měřidla).
Nepřímá metoda - hodnotu fyzikální veličiny zjišťujeme výpočtem z naměřených hodnot fyzikálních veličin na nichž závisí (např. hustotu určíme ze vztahu , kde hmotnost a objem změříme přímo.
Absolutní metody – měříme hodnotu přímo v jednotkách fyzikální veličiny.
Relativní (srovnávací) metody – porovnáváme naměřenou hodnotu s etalonem (určujeme, jak se s etalonem shoduje – např. vážení - porovnávání hmotnosti předmětu se závažím - etalonem)

2. Chyby měření

Každé měření je zatíženo nějakou chybou. Chceme-li změřit skutečnou hodnotu veličiny X, pak provedeme měření a získáme hodnotu x, která se o d skutečné hodnoty liší. Rozdíl x – X nazýváme chyba měření.
Chyby měření rozdělujeme podle toho, čím jsou způsobeny.
Hrubé chyby vznikají omylem experimentátora, jeho nepozorností či přehlédnutím. Vznikají
např. záměnou číslic v zápisu, opomenutím některého (podstatného) kroku měření. Tyto chyby podstatně zkreslují výsledek měření. Jsou snadno rozpoznatelné („jedna řádově odlišná hodnota v souboru naměřených, blízkých hodnot“). Hodnoty získané měřením, při němž došlo k hrubé chybě, je třeba ze souboru naměřených hodnot vyloučit.
Systematické (soustavné) chyby se při opakovaném měření (za stejných podmínek) projevují
stále stejně. Patří mezi ně chyby metody vznikající nedokonalostí, neúplností či nevhodností použité metody měření (metoda např. vychází z teoretického předpokladu, který v praxi není beze zbytku splněn), dále chyby přístrojů (nepřesnost přístrojů způsobená např. nedokonalou stupnicí, změnou délky (rozměrů) měřidla způsobenou změnou teploty), a konečně také chyby osobní, tj. chyby pozorovatelovy, způsobené např. dobou nervové reakce při měření času stopkami. Systematické chyby lze eliminovat zavedením početních korekcí (počítá se pak i s dobou nervové reakce pozorovatele; při vážení se zohlední, že závaží a vážený předmět rozdílného objemu jsou na miskách nadlehčovány různě velkou vztlakovou silou vzduchu apod.).
Náhodné (nahodilé) chyby jsou výsledkem vlivů nepravidelných dějů, jejichž účinky se náhodně skládají. Výsledky opakovaných měření (provedených stejnou metodou a stejným experimentátorem) se právě v důsledku náhodných chyb vždy poněkud liší. Spektrum příčin těchto chyb je velmi široké, jde o řadu nezávislých vlivů: náhlé změny tlaku, teploty, vlhkosti vzduchu v místě měření, nesprávné ustavení přístroje, změny teploty měřicího zařízení, změny fyzikálních polí v místě měření (např. změny geomagnetického pole). Na důsledky náhodných chyb je třeba brát při měření zřetel; měření se několikrát opakuje a získané výsledky se analyzují metodami matematické statistiky, tak lze stanovit nejpravděpodobnější hodnotu měřené veličiny."

Součástí práce jsou tabulky.
Vimperk

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ