"Třicetiletá válka

Vzestup Habsburků v evropské politice
Roku 1437 je říšský trůn definitivně obsazen Habsburky. Opírají se o Rakousko, praktikují geniální sňatkovou politiku a v sedmdesátých letech 15. století zažívají mocenský vzestup. V první polovině 16. století vede Francie válku se Španělskem o Itálii, která je politicky nejednotnou zemí. Francouz Karel VIII. se snaží obsadit španělskou Neapol, brání ji tzv. benátská liga. Roku 1516 nastupuje Karel V. Habsburský na španělský trůn. Karel V. změní taktiku války a vyvíjí tlak na Francii z obou stran. Zároveň doma upřednostňuje šlechtu a církev před městy, několik měst se vzbouří. Roku 1519 se Karel V. stává říšským císařem.
Nástup Habsburků na český a uherský trůn
Francouzský panovník František I. táhne do Itálie, ale v bitvě u Pavie roku 1525 je poražen Karlem V. a tráví rok v madridském zajetí. Propuštěn je až po slibu, že už se nebude pokoušet o Itálii. To nedodrží, ale ani jeho spojenectví s Osmanskou říší nevede k úspěchu. Válka v Itálii končí mírem v Créby roku 1544, František I. na Itálii rezignuje. Habsburkové dál šíří svou moc, 1526 je u Moháče zabit Ludvík Jagellonský a Habsburk Ferdinand I. je zvolen českým a uherským králem. Roku 1580 se Portugalsko a jeho kolonie připojí formou personální unie ke Španělsku.
Habsburkové získali největší území a moc. Pokusili se o zavedení absolutismu a porážku protestantství. V Rakousku, Uhrách, Čechách a Španělsku zlomili moc stavů, v Německu a Nizozemsku se jim to nepovedlo. Ve Španělsku se nastolil tuhý absolutismus, hospodářství upadalo, nepodnikalo se, grandi byli poraženi, Španělsko zaostávalo za konkurencí. Zklidnění se dostavilo až s vládou Filipa II. (1556-1598).

Třicetiletá válka
Blíží se období třicetileté války (1618-1648). Ta zpočátku začala více jako náboženský konflikt, později se zabarvila v politický střet stavovského principu s absolutismem. Válka začala v Čechách, pokračovala soubojem katolického habsburského císaře s protestantskými knížaty a vyvrcholila bojem mezi Habsburky a Francií. Nastiňme si její periodizaci: 1618-1620 české stavovské povstání, 1622-23 válka falcká, 1625-29 válka dánská, 1630-35 válka švédská, 1635-48 válka švédsko-francouzská, 1648 – vestfálský mír.
Válka česká

Bitva na Bílé Hoře – dobová rytina
Španělsko upadalo a Habsburkové se soustředili na upevnění moci ve střední Evropě. Po smrti Rudolfa II. v roce 1612 se ve středu zájmu ocitá i česká otázka. V říši se vyhrocuje náboženské napětí, protestanti jsou nejednotní. Proti sobě stojí Protestantská unie v čele s kurfiřtem falckým a Katolická Liga vedená Maxmilianem Bavorským. V letech 1618-20 proběhne válka česká (podrobnosti viz. české dějiny), která končí porážkou Čech v bitvě na Bílé Hoře. Následuje drancování, přísné daně, poprava 27 českých odbojníků.
Válka falcká
Fridrich Falcký se pokouší dále bojovat a válka se přenáší do říše. Fridrich prohrává v bitvě u Höchstu a postupně ztrácí Horní i Dolní Falc, exil nachází v Haagu. Roku 1623 je Fridrich dokonce zbaven kurfiřství na říšském sněmu, tato funkce se podle předchozích dohod předává Maxmiliánu Bavorskému.
Válka dánská
V roce 1625 se vytváří Haagská koalice složená z Anglie, Nizozemí, Dánska a Dolního Saska. Koaliční armádu vede Mansfeld, financuje ji Nizozemí a dále má podporu Francie. Opoziční císařskou armádu vede Albrecht z Valdštejna. V dubnu 1626 dojde ke střetu u Dessavy, Albrecht z Valdštejna poráží Mansfelda a protestanti jsou zasaženi. Mansfeld prchá přes Slezsko a Moravu na Slovensko. V srpnu téhož roku poráží u Lutteru císařský velitel Tilly dánského krále Kristiana IV., Dánové vstupují do Pomořan.
Organizačně i vojensky nadaný Albrecht z Valdštejna ovládne situaci v Uhrách, obsadí Pomořansko a Meklenbursko. Buduje loďstvo a získává titul generál císařského loďstva. Marně však obléhá protestantský symbol Stralsund, v květnu 1629 se uzavírá v Lübecku mír, Dánsko vystupuje z Haagské koalice.
Roku 1629 vydává Ferdinand II. restituční edikt, ve kterém požaduje vrátit všechen majetek katolické církvi. To se samozřejmě nelíbí říšským stavům, protože by se jich konfiskace dotýkala, a spojí se proti Albrechtovi z Valdštejna. Na kurfiřtském sjezdu v Řezně stavy vydírají císaře, aby Albrechta z Valdštejna odvolal. Také díky nátlaku Maxmiliana Bavorského je Albrecht z Valdštejna nakonec odvolán a restituční edikt nevstupuje v platnost.
Roku 1627 v Čechách a 1628 na Moravě je vydáno Obnovené zřízení zemské, které zaručuje dědičné právo Habsburků na trůn, povoluje pouze katolictví a zrovnoprávňuje němčinu s češtinou. V roce 1630 se objevují nová ohniska války. V Pobaltí dochází ke švédsko-polské válce (katolické Polsko podporuje Albrechta z Valdštejna, proti nim stojí švédský král Gustav II. Adolf), v severní Itálii vypuká Mantovská válka mezi Francií a Španělskem. Roku 1629 vydává Richelieu Memorandum o nové politické orientaci Francie. Jeho cílem je zastavení růstu habsburské (španělské) moci, podporování nepřátel Habsburků a budování loďstva.
Válka švédská

Smrt Gustava II. Adolfa u Lützenu
Válka švédská probíhá v letech 1630-35. Gustav II. Adolf táhne do Pomořan a v září 1631 u Breitenfeldu porážejí Švédové Tillyho. Albrecht z Valdštejna je povolán zpět. Bitva u Lützenu skončí nerozhodně. Gustav II. Adolf je zabit, vzniká chaos, do čela armády se staví Bernard Výmarský, královnu Kristinu do dovršení její plnoletosti zastupuje Axel Oxenstierna. Roku 1632 umírá i Fridrich Falcký. Albrecht z Valdštejna začíná jednat se Sasy, zároveň však vede rozhovory i se Švédy a Francií a objevují se návrhy na vytvoření protihabsburské koalice, z toho však nakonec sejde.
Albrecht z Valdštejna Švédy porazí roku 1633 u Stínavy, nikdo mu už ale nedůvěřuje. Přezimuje v Plzni, v lednu 1634 je zbaven velení a v únoru téhož roku je zavražděn v Chebu. Do čela armády se staví Jan Matyáš Gallas. V září 1634 dojde k drtivé porážce Švédů u Nörlingenu. V Ebersdorfu zatím tajně vzniká katolické spojenectví císaře, Španělů a katolických říšských knížat.
Válka švédsko-francouzská
V letech 1635-1648 probíhá švédsko-francouzská válka. Francouzi uzavírají alianci s Nizozemím a Švédskem a vyhlašují válku Španělsku. Do roku 1637 sbírají mnoho úspěchů, pak už se jim tolik nedaří. K Francii je připojeno Katalánsko, umírá Richelieu a nahrazuje ho Mazarin. V bitvě u Rockroi roku 1643 jsou Španělé poraženi a jejich mocenské období definitivně končí. Všichni cítí vyčerpání a touží po míru.
Zajímavě se vyvíjí situace ve střední Evropě. Švédská armáda generála Banera řádí v Čechách. Polsko a Dánsko přecházejí na císařskou stranu. V bitvě u Jankova 1645 porazí švédský velitel Torstensson císařskou armádu, chce se namlsán tímto úspěchem spojit s Jiřím Rákoczim a dobýt Vídeň, to se nezdaří, Rákoczi uzavře separátní mír v Linci.
Švédské a francouzské vojsko porazí 1648 u Zusmansdorfu císaře a v červenci 1648 se Švédové dostávají do Prahy. Generálové Wrangel a Königsmarck tu drancují i loupí cenné umělecké sbírky, které odvezou do Švédska. Na pravý břeh Vltavy se nedostanou, Češi se ubrání. V té době je uzavřen mír.



Vestfálský mír a jeho důsledky

Vestfálský mír – podpis smlouvy v Münsteru
Jednání o míru probíhají už od roku 1644. Mírová smlouva je nakonec uzavřena 24.10.1648 a nazývá se vestfálským mírem. Oficiálně neexistuje vítěz války. Končí hegemonie Svaté říše římské a Španělska, mocenské pozice zaujímá Francie. Novou velmocí se stává Švédsko, které získá část Pomořan, Balt, Finsko, Livonsko a Estonsko. Suverenitu si udržuje Nizozemí a Švýcarské kantony. V otázce náboženství se prosadila myšlenka čí země, toho náboženství, která tak rozhodla o osudu náboženství v jednotlivých zemích.
Říše se rozpadá na fragmenty. Říšské stavy si udržují maximální nezávislost a vedou svou vlastní zahraniční politiku. Maxmiliánu Bavorskému zůstává titul kurfiřta a území Horní Falce, potomci Fridricha Falckého získávají Dolní Falc. Císařským úspěchem je zaručení nedělitelnosti dědičných zemí, tedy Rakouska, Uherska a Čech. Poražená byla v třicetileté válce určitě katolická církev. Augsburský mír se nezrušil, restituční edikt se odvolal a vše se vrací protestantům. Vlastně jediným úspěchem byla rekatolizace Čech.
V Čechách došlo k velké ztrátě populace, necelý milion obyvatel nyní ani nemohl zasáhnout do volby panovníka, protože Habsburkové si trůn přiřkli dědičně. Utužil se centralismus a absolutismus. Čechy spravoval místodržící, Moravu zemský tribunál a Slezsko vrchní úřad.
Válka měla i další dopady, ukázala na význam sepětí ekonomiky s politikou, začala se uplatňovat diplomacie, nasměrovala politický vývoj k preferenci republiky před monarchií, zrychlila nerovnoměrnost ekonomického vývoje. Změnila strukturu společnosti a položila základ moderní Evropy.
Poznámky:

Richelieu Armand Jean du Plessis (1585-1642)

francouzský kardinál a státník. V roce 1616 a znovu od roku 1624 byl členem královské státní rady krále Ludvíka XIII. V roce 1635 založil Francouzskou akademii. Porazil hugenotskou opozici dobytím jejich pevnosti La Rochelle. Jeho cílem bylo vybudování absolutismu. Během jeho působení se Francie stala největší evropskou mocností, v třicetileté válce se postavil na stranu švédského krále Gustava II. Adolfa. Stal se spojencem Nizozemí v jeho boji proti Španělsku a připojil k Francii Roussillon. Rozšířil francouzské koloniální panství v Kanadě a přidal další državy především v Africe.

Gustav II. Adolf (1594-1632)

švédský král. Spolu se svým kancléřem Axelem Oxenstiernou provedl soudní a správní reformu švédského království. Podporoval hospodářský rozvoj a vytvořil silné vojsko, která mu umožnilo porazit Dány, Rusy a Poláky. Ke svému území připojil Ingrii a Karélii. Ve snaze ochránit protestantismus a své panství vstoupil v roce 1630 do třicetileté války a vítězně vstoupil až do jižního Německa. Zemřel v bitvě u Luetzenu.

Mazarin Jules (1602-1661), vlastním jménem Giulio Raimondo Mazarini

francouzský kardinál a státník. V letech 1634-1636 působil jako papežský nuncius (velvyslanec papežské stolice) v Paříži, kde vstoupil do služeb francouzského krále Ludvíka XIII. Kardinálem se stal v roce 1641, kardinál Richelieu jej doporučil jako svého nástupce. Od roku 1643 až do své smrti v roce 1661 řídil spolu s královnou matkou Annou Rakouskou francouzskou politiku. Vedl úspěšnou zahraniční politiku a zajistil hegemonii Francie v Evropě. "

Důležité informace jsou tučně značeny.
Práce obsahuje fotografie/obrázky.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně.


PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ