"Revoluce v Nizozemí a Anglii, vznik USA

Revoluce v Nizozemí
V 16. století byli jedinými vlastníky kolonií Portugalsko a Španělsko. Později začalo Španělsko chudnout, mělo málo řemeslníků ve městech, vylidňoval se i venkov. Hospodářství zatěžovala i ctižádostivá politika Filipa II., který chtěl vládnout světové katolické monarchii. Špatný stav státních financí donutil Filipa II. roku 1557 odebrat věřitelům věcné záruky, dluhy převedl na státní úpisy a vyhlásil tak vlastně státní úpadek. Tuto situaci měla zachránit nejbohatší španělská država – Nizozemí (ročně odevzdávalo více než všechny kolonie dohromady). Filip II. chtěl z Nizozemí vymačkat ještě více, ale tyto jeho zásahy vzbudily v Nizozemí odpor, který přerostl v revoluci.
Nizozemí zaujímalo nížinu kolem dolního toku tří velkých řek – Rýn, Maasa, Shelda, dále dnešní Belgii, Holandsko, Lucembursko a francouzské kraje Artois a Hennegavsko. Obyvatelstvo tvořili většinou kalvinisté. Španělský panovník Karel V. (1516-1556) sjednotil všechna nizozemská území. Rozdělil zemi na sedmnáct provincií, které měly vlastní správu a generální sněm. Území se dělilo na Jih (Flandry, Brabant), který obývali frankofonní Valoni, a Sever (Holland, Zeeland, Utrecht). Roku 1520 získal Karel titul římského císaře, připojil Milánsko, vedl války s Francií a roku 1556 abdikoval a vstoupil do kláštera.
Filip II.
Jeho nástupce Filip II. (1556-1598) zdědil mocnou říši, která se ale ocitala ve stále větší krizi. Filip uvalil na Nizozemí velké daně, roku 1580 obsadil Portugalsko, 1588 chtěl potrestat Anglii za její podporu pro gézy, poslal velkou flotilu, ta byla ale po cestě zničena bouří. Vyšší šlechta v Nizozemí si vymohla, aby byl odvolán hlavní představitel španělského centralismu v Nizozemí – kardinál Granvella.
Lidové bouře v Nizozemí proti španělské nadvládě

Vilém Oranžský
V Nizozemí vypukají prudké lidové bouře proti španělské nadvládě a katolické církvi, stavy se však spojují s katolíky a dosahují vítězství. Předák opozice Vilém Oranžský je nucen uprchnout. Roku 1567 poslal Filip II. do Nizozemska trestnou výpravu vedenou vévodou z Alby, který využil svých velkých pravomocí a nastolil hrůzovládu: věznil, mučil, zabavoval majetek, pronásledoval nekatolíky. Vyhlásil novou hrozivou daň. Přichází doba emigrací, nezaměstnanosti, hladu.
Nositelem odboje se stali námořní gézové, kteří napadali španělské válečné a obchodní lodě. Oporu nacházeli v anglických přístavech, ale pouze do doby, než Anglii hrozil přímý střet se Španělskem. Roku 1572 se námořní gézové zmocnili několika přístavů na holandském pobřeží a dali popud k povstání severních provincií. Postupně se k nim přidávali nezaměstnaní, městský a venkovský lid i buržoazie (ta poskytla peníze k postavení vojska a loďstva). Čtyři osvobozené severní provincie si zvolily za místodržitele Viléma Oranžského a vyhlásily rovnoprávnost katolické a reformované víry, vévoda z Alby byl pro neúspěch odvolán. Dochází k vyčerpání finančních možností Španělska a nastává necelý rok klidu a míru.
Spojené nizozemské provincie
Roku 1577 však nastupuje nový místodržící Juana d’Austria a katolíci začínají novou válku. Španělsku se podařilo roztrhnout Nizozemí na dvě části – jižní provincie uznaly španělskou nadvládu, ale sedm severních provincií utvořilo tzv. Utrechtskou unii (posléze vznikl samostatný stát – Spojené nizozemské provincie v čele s Vilémem Oranžským). Vzájemné boje přerostly v občanskou válku, zprvu v ní měl převahu Jih a dobyl část území, kolem roku 1585 se síly vyrovnaly. Válka trvala s přestávkami až do roku 1648 a nezměnila nic na výsledku revoluce – sever se osamostatnil a vytvořil nový státní celek, jih zůstal pod španělskou kontrolou a vydal se cestou rekatolizace.

Revoluce v Anglii
Podívejme se, jak se vyvíjela situace v Anglii. Za Jakuba I. (1603-1625) pokračuje vnitřní stabilita země a prosperita. Jakubův syn Karel I. (1625-1649) se snažil o změnu způsobu vlády a dostal se do střetů s parlamentem. Pouze Horní sněmovna je ochotna ho akceptovat jako bohem danou autoritu. Král roku 1629 rozpouští parlament, vyhrocují se i náboženské konflikty. Parlamentem jsou podporování tzv. puritáni, vyznačující se tichostí, střídmostí, volající po očistě církve, zatímco anglikáni pořádají okázalé dvorské slavnosti apod. Král pronásleduje puritány, ti se uchylují k emigraci do Ameriky.
Povstání ve Skotsku
Roku 1639 vypuklo povstání ve Skotsku, když se Karel I. pokusil omezit politickou a náboženskou autonomii a násilně jim vnucoval anglikánství. Skotové vpadli do Anglie a král se ocitl v tísni, protože neexistovala stálá armáda (jen dobrovolné milice) a na vojsko peníze nejsou. Za této situace svolává roku 1640 parlament, aby mu odsouhlasil daně. Opozice získává většinu a parlament vystupuje proti králi. Král raději riskuje porážku ve válce a parlament rozpustí. Téhož roku se však parlament opět sejde, prosadí zatčení a potrestání králových rádců a zruší dávky.
Povstání v Irsku, Občanská válka v Anglii, Oliver Cromwell
Roku 1641 dojde k povstání v Irsku. Je prosazeno usnesení o omezení královské moci, vzniká královská rada a tím nastává konec absolutismu. Karel I. dává příkaz zatknout předáky parlamentní opozice, ti jsou ale zachráněni a skryti londýnským lidem. Roku 1642 začíná občanská válka, král a jeho věrní odešli do Oxfordu a vyhlásili parlamentu válku. Král měl podporu severu, západu a šlechty, parlament se opíral o Londýn, jih, východ, puritány a prostý lid. Parlament byl bez vojska, měl jen dobrovolné sbory a milice. Až puritánský poslanec Oliver Cromwell vytvořil armádu nového typu.
Králova kapitulace
V bitvě u Marston Mooru (1644) byl král poražen a v bitvě u Naseby (1645) kapituloval. Uvnitř parlamentu krystalizuje několik názorových proudů – presbyteriáni jsou ochotni uzavřít dohodu s králem, independenti nedůvěřují králi a levelleři navrhují ústavu s širokými politickými a osobními právy. Roku 1646 je Karel vydán parlamentu.
Lord protektor Oliver Cromwell, restituce konstituční monarchie

Oliver Cromwell
Radikální independenti vedení Cromwellem vtrhnou do Londýna a přinutí parlament k ústupu. Cromwell porazil Skoty i přívržence krále a krále zajal. Z parlamentu bylo vyhnáno 150 presbyteriánů a zbylo pouze 100 independentských poslanců, převahy nabyly republikánské myšlenky. Roku 1649 je Karel popraven a Sněmovna lordů je zrušena. Vyhlášena je republika (1649-1660). Poslanci zneužívají svou moc a obohacují se, 1653 Cromwell rozežene parlament a stává se lordem protektorem (1653-1658). Výkonná moc přejde do jeho rukou, vládne s pravidelně svolávaným parlamentem. Situace v zemi se uklidňuje, zřizuje se státní aparát. Vnější politika je namířena proti Habsburkům a katolickým mocnostem. Krutým způsobem zlomil odpor Irů i odrazil útok Skotů. Cromwell odmítá nabídnutý královský titul, roku 1568 umírá a v zemi nastává chaos. Ten se uklidňuje až restaurací královské moci ztělesněné Karlem II. (1660-1685), vzniká konstituční monarchie a tvoří se dvě politické skupiny: toryové (konzervativci) – původně lidé blízcí králi – a whigové (liberálové) – původní opozice vůči králi.

Vznik USA
Od 15. století zřizovaly evropské státy mimo svá území kolonie. Hlavní oblastí kolonizace se stala Amerika, ve střední a jižní Americe se usazovali Španělé a Portugalci, v Severní Americe Francouzi a Angličané. Evropští panovníci doufali, že pomocí kolonizace získají nová území a rozhodující vliv nad ostatními národy. Kolonie se měly stát zdrojem levné pracovní síly, levných surovin a odbytištěm průmyslových výrobků. V polovině 18. století existuje 13 provincií na atlantském pobřeží Severní Ameriky: Virginia, Rhode Island, Pensylvania, Maryland atd. Stávaly se útočištěm zchudlé šlechty, zemědělců i pronásledovaných katolíků a puritánů.
Zatímco na severu byla bohatá města s rozvinutým průmyslem a obchodem, jih se orientoval na zemědělství s výrazným prvkem otrokářství. Velká Británie brání volnému podnikání a reguluje dovoz a vývoz. V letech 1756-1763 proběhla tzv. sedmiletá válka mezi Francií a Anglií o Quebec, výsledkem je zisk dominantního vlivu Anglie v Severní Americe. Kolonie mají sjednocovací tendence.
Daně, clo

Bostonské pití čaje, 1773
Britové zvyšují koloniím daně a zakazují jim obchodovat s někým jiným než s Anglií. Dále uvalil parlament na severoamerické osady – bez vědomí koloniální samosprávy – kolkovací povinnost na tiskoviny. To vzbudí nepokoje, osadníci tvrdí, že jako angličtí státní občané budou platit daně jen tehdy, když bude zákon přijat za účasti jejich volených zástupců. Zákon o kolkovném je odvolán, ale je zavedeno speciální clo na sklo, papír a čaj. Objevují se hlasy o odtržení a nezávislosti. Roku 1773 je náklad tří lodí čaje vyházen v Bostonu do moře, britský parlament razantně zasahuje a postupně ruší samosprávu v koloniích.
První shromáždění zástupců osad ve Filadelfii, Válka za nezávislost, Vznik Spojených států amerických
Roku 1774 se sejde první shromáždění zástupců všech osad ve Filadelfii, roku 1775 propuká válka za nezávislost. Místní britské jednotky byly doplněny dalšími muži, kolonisté utvořili milice. K 4.7.1776 se datuje Deklarace nezávislosti, kterou přijal kongres. Autorem byl Thomas Jefferson; šlo o první stát založený na zásadě, že lidé jsou si od přírody rovni a že moc vychází z lidu a je rozdělena mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Obrat ve válce ve prospěch Američanů znamenala bitva u Saratogy (1777), po bitvě u Yorktownu se Británie vzdala a uznala porážku. Mírem v Paříži (1783) se Británie vzdala nadvlády nad Konfederací 13 amerických osad. Roku 1787 byla vyhlášena Ústava Spojených států amerických (zachovává rovnováhu mezi ústřední mocí a mocí jednotlivých osad). V roce 1791 byla přijata Listina práv.

Poznámky:

GÉZOVÉ
Původně posměšné označení pro nizozemské bojovníky proti Španělské nadvládě v 16. století, které časem získalo čestný význam. Gézové vedli proti Španělům partyzánskou válku na moři (námořní gézové) i na souši (lesní gézové).

Vilém I. Oranžský (1533-1584)

nizozemský šlechtic a místodržící. Zdědil po otci velký majetek v Nizozemí a francouzské knížectví Oranžsko. V roce 1559 byl španělským králem Filipem II. jmenován španělským místodržícím v severním Nizozemí. V roce 1567 Filip II. jmenoval generálním místodržícím Nizozemí vévody z Alby, který nastolil v zemi teror. Vilém Oranžský z Nizozemí odešel, ale už příští rok se pokusil zasáhnout proti vévodovi z Alby. Teprve v roce 1572 se mu podařilo dostat s pomocí gézů do Nizozemí, kde v Gentském smíření v roce 1578 dokázal sjednotit všechny nizozemské provincie proti španělské nadvládě. V roce 1579 sjednotil sedm severních provincií v Utrechtské unii a v jejím rámci prosadil sesazení Filipa II. Byl zavražděn jezuitským chovancem.

Cromwell Oliver (1599-1658)

anglický státník. Pocházel z anglického venkovského šlechtického rodu, oženil se s dcerou londýnského obchodníka. V letech 1629-1629 a znovu od roku 1640 členem parlamentu, odpůrce vládnoucí dynastie Stuartovců. Při vypuknutí války v roce 1642 postavil parlamentní jízdní vojsko, s nímž porazil královské oddíly v bitvě u Marston Mooru v roce 1644 a u Naseby v roce 1645. Stal se vůdcem independentů a v roce 1648 Karla I. v druhé občanské válce definitivně porazil. Krále Karla I. postavil před parlament, v němž byli již pouze královi odpůrci a ti jej poslali na smrt. Karel I. byl popraven v lednu 1649 a již v květnu 1649 byla vyhlášena anglická republika. Cromwell se stal předsedou státní rady a potlačil povstání v Irsku v letech 1649-1651, porazil Skoty v roce 1650 a Karla II. v roce 1651 u Worchesteru. Zvítězil nad Nizozemci v anglo-holandské námořní válce 1652-1654 a poražené Nizozemí uznalo anglickou převahu na moři. V roce 1653 Cromwell rozpustil parlament a stanul v čele vojenské diktatury. V jejím čele stál jako doživotní lord protektor Anglie, Skotska a Irska. Odmítl královský titul a po jeho smrti v zemi nastal chaos. Uklidnění přinesl až návrat Karla II. a vznik konstituční monarchie.

Jefferson Thomas (1743-1826)

americký politik a státník. Pracoval jako advokát, formuloval text Deklarace nezávislosti Spojených států amerických v roce 1776. V letech 1779-1781 působil jako guvernér rodné Virginie, v letech 1785-1789 jako velvyslanec Spojených států amerických ve Francii a v letech 1789-1793 jako ministr zahraničních věcí vlády Spojených států amerických. O čtyři roky později se stal viceprezidentem a v roce 1801 byl zvolen 3. prezidentem USA a zůstal jím až do roku 1809, tedy po dvě volební období. Podporoval francouzskou revoluci a byl stoupencem francouzského osvícenství. Byl zastáncem větší nezávislosti jednotlivých států USA před federální vládou. V roce 1803 koupil od Francie Louisianu za 15 milionu amerických dolarů. "

Důležité informace jsou tučně značeny.
Práce obsahuje fotografie/obrázky.
Hesla rozšířená v doplňujících informacích jsou v textu zvýrazněna barevně.


PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ