"3. HLAVNÍ ZNAKY MODERNÍHO ANDRAGOGA
Jak už bylo řečeno, andragog se postupem času změnil z podomního cestovního zástupce v kouče, trenéra, týmového (skupinového) i individuálního supervizora či poradce pro praxi, který má i jisté manažerské dovednosti a podílí se na chodu organizace. Dá se říct, že přestává být jen vyučujícím, ale i poradcem. Už není jen zprostředkovatelem informací, které jsou v současné době navíc dostupné všude a všem, ale jde především o zajištění efektivního zacházení s nimi.
„Dnes se uznává, že kvalita vzdělávání záleží ne tak na normách, certifikaci, standardech nebo ekonomických nástrojích, ale v rozhodující míře na profesionalitě andragogů a jejich prestiži a pozici v hierarchii organizace.“ (Beneš, 2008, str. 92).
Mezi vlastnosti kvalitního profesionálního lektora by měla určitě patřit komunikativnost, empatie, kreativita, schopnost improvizace a samozřejmě trpělivost. Kromě toho by měl mít i pozitivní vztah k lidem a ke vzdělávání jako takovému. Zároveň by měl být ochotný se neustále vzdělávat a rozšiřovat si své obzory, aby byl schopný „jít s dobou“.
Kompetence andragoga (podle Matulčíka, 2009):
 Odborné kompetence
 Metodické kompetence a zkušenosti
 Rétorické a komunikační kompetence
 Osobnostní kompetence či spíše vlastnosti

Kvalitní a adekvátně vzdělaný lektor by měl mít znalosti nejen z oblasti vzdělávání dospělých, ale měl by využívat i další znalosti z oblasti společenských věd, organizačního a personálního rozvoje, personálního a vzdělávacího marketingu, managementu a podnikového hospodářství, didaktiky, práva nebo metod získávání a vyhodnocování dat. To mu zajistí široké pole profesní působnosti a pomůže mu to při hledání nových klientů.
Hlavní didaktické znaky moderního andragoga (podle Beneše):
 Opouští didaktiku „předvést a nechat procvičit“ a zadává úkoly k samostatnému řešení.
 Ze zprostředkovatele vědění se mění v poradce při učení.
 Nepředává informace, ale nechává účastníky samostatně je získat.
 Nepředkládá řešení, ale umožňuje najít vlastní řešení a využít zkušeností.
 Neví předem, co zprostředkovávat, ale zjišťuje konkrétní vzdělávací potřeby.
 Netvrdí, že zná, co je dobré a špatné, ale animuje diskuzi o hodnotách a cílech.
Důležité je, aby byl andragog (vzdělavatel) seznámen i se strukturou posluchačů. Ke každé skupině lidí musí přistupovat individuálně, protože každý má jiné studijní předpoklady apod.
Podle Palána (2003, str. 93) tedy musí mít přehled o následujících pěti oblastech svých klientů:
 s jejich sociální strukturou, věkem a pohlavím
 s jejich motivací účasti na vzdělávacím procesu, s jejich potřebami a zájmy o obsah
 s jejich znalostmi, zkušenostmi, s jejich možnostmi, s jejich intelektuální úrovní (čeho jsou schopni dosáhnout)
 s jejich dosavadním školením, s úrovní znalostí ve vztahu k obsahu vyučovacího procesu (dosaženou úrovní v předcházejících kurzech nebo školeních)
 s jejich studijními podmínkami."