"Básně
• Těžká hodina
Hlavním tématem básně je dospívání malého chlapce a jeho vstup do světa dospělých. Vystupuje zde lyrický subjekt, který dětství a dospělost přirovnává ke dvou různým srdcím, které představují, skrývají v sobě plán na vybudování života. V dětství má člověk o svém životě jen naivní představy a sny, které ostatním přijdou krásné, protože dítě o světě nic neví, nic jej netrápí. Vedle toho muž stojí před úkolem skutečně svůj život naplnit prací – musí pracovat, protože za muže mluví činy. Těmi by měl alespoň částečně dostát svým představám z dětství. Těžká hodina je podle Wolkera chvíle, kdy se chlapec ocitá na hraně (chlapecké srdce mi zemřelo (…) jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám).
• Balada o nenarozeném dítěti
Tato sociální balada naznačuje příběh dvou milenců, kteří se mají velmi rádi, a proto dívka svolí, že se budou milovat. Jenže po čase zjistí, že je těhotná, a protože jsou oba milenci chudí, musí žena na potrat. Básník dává cestu k lékaři do kontrastu s tím, jak oba lidé chodili spolu na louku, a naznačuje tím, jak potrat, usmrcení dítěte, proměňuje jejich vztah (mladík zůstává stát na prahu ordinace, dívka jej musí žádat, aby jí podal ruku, když odchází). Básník vyjadřuje politování nad zlomenou ženou, která touto událostí bude navždy poznamenaná. Nosným tématem jsou děti, které byly počaty z velké lásky, které se nemohou narodit kvůli chudobě milenců (jediným bohatstvím milenců je jejich láska, ale i tu následně potrat může zničit). Závěrečná otázka „Nenarodí se?“ vyjadřuje naději, že po socialistické naději se tento stav zlepší, protože žádné podobné sociální problémy nebudou.
• Slepí muzikanti
Báseň ukazuje dva slepé muzikanty, jeden hraje na housle a druhý na harmoniku, jejichž slepota jim nejspíš umožňuje nevidět problémy světa a svůj životní optimismus předávají ostatním lidem tím, že jim hrají své písničky. Wolker zde pracuje s metonymií, že „lidem narůstaly nové a nové oči,“ které jim umožnily vidět svět z pohledu slepých, tedy veseleji.
• Čepobití
Lyrický subjekt se v básni ztotožňuje s vojákem, který je povolán do války a doma musí zanechat svou milou. Dívku v tu chvíli nikdo nepovažuje za zadanou, protože muž, který jednou odešel do války, se nemusí vrátit a když už se vrátí, tak jako mrzák atd. Proto už při svém odchodu jsou vojáci „do srdce střeleni polnicí, raněni příkazem táhlého čepobití“. Když se lyrický subjekt vrací z války, je už jeho milá provdaná za někoho jiného. V závěru si básník přeje štěstí pro všechny, kteří se mají rádi – chce postavit silnici, která by všechny spojila. Báseň je protiválečná, autor ji odsuzuje, protože rozděluje milence a ničí rodiny, přestože v ní voják nemusí nutně padnout – válka nezmrzačí tělo, ale i duši.
• Tvář za sklem
Jiří Wolker touto básní vyjadřuje názor na vyšší třídu společnosti, jejíž příslušníci si posedávají v kavárně Bellevue, nic je tu netrápí a od zimy a trápení tam venku je dělí tlusté sklo. V tom jde kolem obyčejný, chudý člověk, který přitiskne tvář na okno, a jeho pohled mění kavárnu ve hřbitov, protože podle Wolkera proletariát převezme rozhodující úlohu ve společnosti, zatímco vyšší třída bude odkázána k zániku.
Zajímavým rysem Wolkerovy tvorby je jeho třídílná kompozice, která je nejvíce patrná právě v této básni. Básník nejdříve uvede prostředí a jeho atmosféru (zde je ze způsobu vyjádření patrný Wolkerův odpor vůči prostředí). V druhé nejdelší strofě autor vypodobní postavy – hrdiny Wolkerových básní jsou často příslušníci smetánky a vůbec vyšších vrstev, kdy se zmiňuje o jejich přetvářce a nezájmu o utrpení chudých. Na závěr je ono připodobnění k hřbitovu s náhrobníky kameny a mrtvolami.
• Kázání na hoře
V této básni autor přemítá o životě duše po smrti a připouští, že člověk, který se chová poslušně a je dobrý, bude se mít i po smrti dobře. Na druhou stranu ale řečník ve svém kázaní na hoře promlouvá i vojákům, nevěstkám a vrahům, kteří by neměli smutnit, že nepatří k těm ctnostným, protože i oni jen obyčejní lidé z vesnice nebo předměstí (navíc je lepší být živý, třebaže špatný, než dobrý, ale mrtvý, který se nedočká toho, co přijde). Autor zde v protikladu k předchozí básni slibuje těmto lidem lepší budoucnost a připodobňuje je k lesu, který se zelená a roste do výše.
• Oči
Hlavním tématem básně jsou oči, které o člověku mnohé prozradí, protože se v nich zrcadli vše, co jejich prostřednictvím člověk za svého života spatřil. Oči jsou oknem do duše a vše krásné i dobré se dostává skrze oči do lidského srdce, kde se tyto zážitky ukládají.
• Jaro
Wolker zde popisuje jaro, které sebou přináší květiny, začíná pomalu tát sníh a přichází naděje na nový začátek. Přírodní jaro autor ztotožňuje s obrodou společnosti, která je stále ještě zamrzlým pokojem, kde sníh leží na srdcích lidí a led zde neroztaje ani v červenci. Zatímco příroda nás na jaře mámí svými krásami od sebe každý rok, jara ve společnosti je třeba dosáhnout náročným bojem.
• Báseň milostná
Lyrický subjekt v básni popisuje pocity zamilovaného muže, který má oči jen pro oči své milé, ve kterých se zrcadlí celý svět. Milenec skrze ně vidí svět krásný a líbezný, ale pak vidí muž spadnout dělníka z lešení, a proto se snaží přijít na to, jak je to možné, že se i v tomto krásném světě stávají tak špatné věci?
V této básni můžeme vidět, že žena ve Wolkerově milostné poezii není nahlížena jako pasivní předmět milostného citu, ale jako „dcera člověka“, spolubojovnice lyrického hrdiny, muže a vojáka, stejně jako on je tak zodpovědná za stav skutečnosti.
• Balada o snu
Tato balada je věnovaná Jaroslavu Seifertovi. Hrdinou skladby je mladý dělník Jan, který je chudý a bydlí v podnájmu v podkroví s dalšími třemi lidmi. Když prochází po ulici večer cestou domů, vidí, že jsou i lidé, kteří nemají takové problémy jako on – bydlí v paláci a jsou bohatí. Touží proto po spravedlnost, aby se všichni lidé měli stejně a sdíleli stejné problémy. Když jde večer spát, zdá se mu sen, že skutečně je ve světě rovnost všech lidí a nejsou mezi nimi sociální rozdíly. Jenže když se ráno probudí, zjišťuje, že to byl jen sen a to poznání jej zraňuje. Na každém kroku pak trpí, když vidí, jaký je rozdíl mezi realitou a jeho snem. Se svým trápením se svěřuje své dívce Marii, která mu rozumí. I ona mívala sny o muži, který ji velmi trápil, ale pak se seznámil s Janem a sen se jí přestal zdát. Stejně tak se Jan rozhodne uskutečnit svůj sen, aby se mu přestal zdát. Dělníci vychází do ulic, aby odstranili nespravedlnost, v závěru básník vyzývá k takové revoluci a násilí proti vyšším sociálním třídám ve jménu blaha dělníků."

Názvy děl a jména postav a spisovatelů jsou v textu tučně označeny.