"Místo, čas, téma:
Děj se odehrává v Dánsku na hradě Elsinor na počátku 17. Století. Dílo spadá do druhého období psaní Shakespeara, kdy podléhá skepsi, pochybovačnosti, pesimismu a hledá smysl života.
Tématem je hledání smyslu života a pomsta vraždy Hamletova otce.

Postavy:
Hamlet – dánský princ; poté, co se mu zjeví duch otce, předstírá šílenství
Claudius – dánský král, strýc Hamleta; zavraždil svého bratra (nalil mu do ucha jed), necítí výčitky
Gertruda – dánská královna, Hamletova matka, kterou si Claudius vzal za ženu po zavraždění svého bratra
Polonius – otec Ofélie a Laerta, nejvyšší komoří
Ofélie – milovala Hamleta, poté co byla Hamletem odmítnuta a její otec byl zabit zešílela, poté nešťastnou náhodou utonula
Laertes – Oféliin bratr
Horacio – Hemletův přítel
Rosencrantz a Guildenstern – bývalí Hamletovi spolužáci

Děj:
Hamlet je dánský princ, jeho strýc Claudius zabil Hamletova otce jedem, který mu nalil do ucha. Na svatbě, kde si Claudius bere vdovu po Hamletově otci, truchlí jen Hamlet. Hamlet nic netuší do doby, než se mu zjeví otcův duch a řekne mu, kdo jej zavraždil a žádá Hamleta, aby jej pomstil. Hamlet to otci slíbí a předstírá šílenství. Když přijedou do města herci, požádá je Hamlet, aby zahráli hru podle toho, jak Claudius zabil jeho otce, při které se Claudius prozradí. Hamlet následně v domnění, že je to Claudius zabije Polonia, je dopadem a poslán do Anglie s dopisem pro anglického krále, ve kterém stojí, že Hamlet má být popraven. Loď stroskotá a Hamlet se vrací domů. Claudius se spolčí s Laertem a Laertes vyzývá Hamleta na souboj, dojde k němu na pohřbu Ofelie. Laertes má meč namočený do jedu, zatímco Hamlet má meč tupý. Hamlet sice vyhraje, ale je zraněn jedovatým mečem, ještě než zemře, stihne zabít Claudia.
Kompozice:
Kompozice díla je chronologický a člení se do pěti dějství. Příběh je psán blankversem.
Znaky shekespearovského dramatu:
– neomezenost látky, času, místa, děje
– obraz pozemského života
– kladné a záporné lidské vlastnosti (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist)
– postavy žen samostatné a nepodřízené
– příčinnou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda
– komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
– propojení verše a prózy, lidový jazyk (nejnižší vrstvy, komické postavy)
Typické jsou dlouhé Hamletovy monology. Stylově se autor pohybuje od vtipných, sarkastických poznámek až po vážné výstupy tragických postav trýzněných neklidem (královna Gertruda, král Claudius, Hamlet, Ofélie). Hamlet se pohybuje ve dvou rovinách. Jedna je vážná a pomstychtivá, druhá vyjadřuje Hamletovo „šílenství“. Hamletova „šílená“ rovina mluví ve slovních hříčkách, kterým okolí nerozumí, zatímco pomstychtivý Hamlet uvažuje racionálně a chladně.
Vnitřní výstavba děje:
1. expozice – smrt krále a svatba královny
2. kolize – odhalená králova vraha, zjevení ducha
3. krize – předstírání šílenství
4. peripetie – hra v divadle, smrt Poloniuse
5. katastrofa – snaha pomstít se, smrt královny, Claudiuse, Laertesa a Hamleta
Jazykové prostředky:




Replika strofa










V ukázce je dialog tří dramatických postav (Laertes, Hamlet, královna)
Doplňovací otázka (Jak?)
Oslovení – 5. pád (Ofelie!)
Scénické poznámky (sypajíc květiny)
Přídavná jména (krásné, cudné, svatební)
Vlastnosti (sličná)"