"Pojem ucelená rehabilitace je překladem anglického termínu comprehensive rehabilitation, přičemž slovo comprehensive (někdy počeštěle komprehenzivní) překládáme jako úplný, ucelený, celkový a někdy také jako složitý, komplikovaný. Jak dále uvádí Votava (2003), „o ucelené rehabilitaci mluvíme tehdy, jestliže důsledky nemoci či postižení nemohou být řešeny čistě zdravotnickými prostředky a stav je trvalý či dlouhodobý, tedy nemoc či postižení není možné léčbou plně odstranit.“
Pojem rehabilitace také definuje Světová zdravotnická organizace jako „včasné, plynulé a koordinované úsilí o co nejrychlejší a co nejširší zapojení občanů se zdravotním postižením do všech obvyklých aktivit života společnosti s využitím léčebných, sociálních, pedagogických a pracovních prostředků“, což je vyjádřením o ucelené rehabilitaci samo o sobě. Protože rehabilitaci samostatně chápeme jako péči zdravotní, přízviskem ucelená zapojujeme do péče o člověka se zdravotním postižením nebo onemocněním i další oblasti – tedy nejen léčebnou, ale i sociální, pracovní a pedagogickou. (Votava, 2003)
Výraz rehabilitace údajně použil německý lékař Ritter von Buss v roce 1844 a již v jeho podání šlo o význam sociálně-zdravotní. Význam rehabilitace však nabyl až po druhé světové válce, kdy se ukázalo jako nezbytné pečovat o zraněné vojáky nejen zdravotnickými prostředky, ale i prostředky pracovní rehabilitace a sociální. Těm, kteří potřebovali rekvalifikovat na jiná zaměstnání, se přeškolovali a počalo se hovořit o rehabilitaci pedagogické. Toto pojetí se rozvinulo nejvíce ve Spojených státech amerických, ale i v Kanadě, Anglii, v Západním Německu
13
a ve Francii, a provázaný systém léčebné a sociální rehabilitace vytvořili i skandinávské země. (Pfeiffer, 1995)"

Práce obsahuje tabulky a schéma, které zabírají dvě stránky v dokumentu.