1.	Realita je subjektivní síť dojmů

1.1

Fobie

1.2	Vnitřní struktura

2.	Ovládají nás dojmy

2.1

Štěstí

3.	Schopnost vnitřní svobody

„Každý člověk si vytváří postupem času od dětství, kdy je nepopsaným listem papíru a mnoho věcí zatím nepřehodnocuje a nevnímá, jakousi vnitřní síť dojmů vytvořených reakcemi na vnější podněty spojených souvislostmi. Čím je starší, tato síť se zvětšuje a vytváří stále nové souvislosti. Přirovnal bych to k obrovské knihovně, kde každý vjem musíme zařadit do určitého šuplíku. Jelikož ale tato síť je ovlivněna povahou a vlastnostmi, stejně jako výchovou, prostředím ve kterém člověk vyrůstá a žije i kupříkladu tělesnou schránkou, je tato síť u každého individuální. Lidé, kteří žijí ve stejném prostředí (přátelé, rodina,...) můžou mít tuto síť podobnou a určité podněty si zařazovat do podobných souvislostí, tedy podobně si je vysvětlovat. Také potom od lidí, kteří jsou mi blízcí, ke kterým mám respekt, přejímám způsob jejich vnímání na určité podněty a tu svou strukturu podle toho ovlivňuji. Každopádně nikdo nevnímá určité podněty stejně. Uvedl bych příklad a srovnal vnímání dvou lidí: arachnofobika a člověka v tomto směru „psychicky zdravého“. Fobie vzniká ze souvislosti, kterou si pacient vytvoří, aniž by byla nějak racionálně podložená. Člověk který má tuto fobii, má vjem z pavouka zařazen do šuplíku, který bude mít souvislost se stavem úzkosti a strachu, což může vycházet ze špatné zkušenosti s pavoukem, nebo pouze z toho, že vidí v archetypu pavouka souvislost s něčím nepříjemným. Člověk, který je v tomto ohledu zdráv si vjem z pavouka zařadí kupříkladu do šuplíku, který si vytvořil na základě systému vědy (členovec, hlavohruď a zadeček, 8 nohou,...atd). (uvádím v extrému pro lepší symboliku). To je také důvod vzdělání. Člověku je pomáháno utvářet si svoji vnitřní síť na základě společností již utvrzených poznatků. O tom bych ale nerad v tuto chvíli hovořil. To jen tedy na důkaz toho, že tu vnitřní strukturu, kam si člověk zařazuje vjemy, má každý jinou. Čím více toho poznám a zkusím, tím rozlehlejší mám tu vnitřní knihovnu a začínám vidět souvislosti ve věcech, ve kterých jsem je doposud neviděl.“